Myslím si, že kamarádi jsou lidé, o kterých stojí za to se zmínit a poděkovat jim za to, že jsou. A protože v normálním běžném životě je na takovéhle věci strašně málo času, zkusím to provést trošku jinak... prostřednictvím svých skromných stráneček :o)
Ale abych začala od prvopočátku :o)
________________________________________________________________________________________
Moje maličkost :o)
Jak už to tak bývá, největší problém je napsat něco o sobě. Ale Marťa mi právě teď řekla, že mám dotahovat věci do konce, tak se teda pokusím nezaseknout se sama u sebe.
Ale co o sobě napsat? Když mi bylo devět let, maminka chtěla, abychom jí něco o sobě namluvili na magnetofonovou pásku. Teď jsem si to pro inspiraci šla poslechnout: "Jmenuju se Renča a je mi devět let. Chodím do čtvrté třídy, kde nás učí paní učitelka Jarmila Kopečná. Jsou Vánoce a já dostala kolo Favorita. Mám z toho velikou radost. (...)" No, inspirovalo mě to; vzpomněla jsem si, jak jsem ze svého Favorita slítla, když jsem soutěžila s klukama z vesnice, kdo bude rychlejší. Sice jsem si proděravěla koleno až na kloub o přehazovačku, ale tenkrát jsem vyhrála! To, že jsem potom, hned jak se za mnou zavřely dveře, shodila masku "nic mi není" a rozeřvala se bolestí na celé kolo, to už se kluci nikdy nedozvěděli :o) Zůstala jsem hrdinka :-D
Takže první info o mně - v létě mě poznáte podle velké jizvy na koleni - šití jsem totiž tenkrát ve třinácti letech kategoricky odmítla ;o) To tak - copak jsem děravá ponožka?!
Jak šel čas, zjišťovala jsem, že učitelské povolání, kterému vládnou oba mí rodiče a které jsem vždycky odmítala jako něco nepřípustného, se začíná jevit čím dál tím líp. Nakonec je ze mě paní učitelka pro střední školy :o) Ale protože jsem už odmalička milovala přírodu, ještě víc než o učitelování se zajímám o ni. Někdy se mi to i daří spojit, ale mám trochu obavy, že svým nadšeným jásáním nad prťavými broučky nebo květinkami děsím nejednoho svého blízkého človíčka :o)
Od svých šestnáct let jsem tak trochu blázen do indiánů. Jezdím tábořit a jen ta skutečnost, že strávím víkend venku pod týpím, mi dělá obrovskou radost. Jsou to totiž okamžiky, kdy se člověk vymaní ven z té přemodernizované doby kolem sebe, kdy má čas na svoje blízké kamarády a kdy je mu zkrátka a dobře. Pro ty tři dny, kdy můžu běhat bosky trávou, mýt se v potoce nebo tahat promáčené dřevo na topení z lesa, bych obětovala dalších několik víkendů ve městě. A i když je to s podivem, tenhle koníček mi vydržel až dodnes, bezmála nějakých 9 let.
Dál mě baví bylinky. Moc a moc. A nejen ty, ale taky zpracovávání různých plodů, vaření šťáv, marmelád a likérů, pěstování a sušení bylinek... Hrabání sena a ptačí koncerty při západu slunce, když kolem voní pryskyřice z borovic. Spaní pod širákem a bouřka uprostřed hor. Ranní posvátné ticho v lesích a chladná vůně kamene na starém hradě. Praskající oheň a kapky rosy na listech kontryhele... Cítěním v takových chvílích jsem tak trochu čarodějnice :o)
Je to asi čtyři roky, co jsem se já, "dřevo", jak mi říkala svého času naše maminka, zamilovala do tančení. Začalo to orientem, jak to tak dnes bývá. První hodina byla katastrofální :o) A pak už bylo jen líp a líp..časem jsem si vyzkoušela tribal, trošku z orientálního flamenca a afrických tanců.. A rozhodně vím, že i nadále budu pokračovat, že mi to ještě nestačilo.. Láká mě tanec cikánský.
Moc mě baví práce s dětmi, které mi ve školním roce nestačí a musím jezdit i na tábory, abych si jich dosyta užila ;o) Kolegyně učitelky si klepou na čelo ;o)
A poslední dobou mě hodně lákají staré zvyky, vesnický život podle dřívějších pravidel. Možná je to proto, že kolem mě je všechno přemodernizované a že já moderní věci jako jsou Shopping parky nebo malování si srandovníma barvičkama na obličej moc nemusím. Zato chovat pár oveček, nějakou tu slepici, na zahrádce pěstovat spoustu zeleninky, ovoce a bylinek a šít si doma patchworkovou deku ze zbytků, to by se mi líbilo moc! (já vážně vím, že jsem praštěná ;o)
A to by o mně mohlo stačit. ;o)
_______________________________________________________________________________________
Moji nejbližší aneb Taková bláznivá rodinka :o)
Maminka a tatínek
Maminka Kája je paní učitelka na 2. stupni základky a tatínek Olda učí na střední odborné škole strojírenské - netuším, jak se mohlo stát, že jejich dcera naprosto neovládá ani matiku (kterou učí maminka), ani fyziku (na kterou je odborník tatínek) :o) Ale poctivě jdu v jejich šlépějích jakožto paní učitelka na střední škole ;o) Mladší sestřička se někdy chytá za hlavu, co jsme to za pošahanou učitelskou rodinu :-D
Dodneška, i když už jsem vlastně dospělá, pofoukají každou bolístku, kterou mám, a obětavě pomáhají při problémech - třeba taťka asi nikdy nezapomene na doby, kdy jsem mu co chvíli volala z nějaké akce, že se nemáme jak dopravit zpátky a on jezdil po celých Čechách i Moravě vyzvedávat nezdárnou dceru a bandu indiánů :o)
Co dodat? Asi jediné - mami, tati, mám vás moc ráda! :)(:
Má milovaná sestřička ;o)
Moje drahá sestřička, na kterou nemůžu přece zapomenout :-)) někdy bychom se sice nejradši umlátily čímkoliv, co je zrovna po ruce, ale jinak se máme moooc rády, že lásko? :-))
ObLuďa :o)
Můj muž :o) Potkali jsme se naprostou náhodou na krnovském náměstí, dlouho jsme spolu jezdili na různé indiánské i neindiánské akce a řešili spolu naše problémy s láskou :o) Prostě dva dobří (docela dost dobří) kamarádi. A najednou jsem zjistila, že není třeba s ním řešit jiné vztahy, že bychom mohli řešit ten náš... A po devíti měsících, které jsme spolu zatím strávili, a zvláště po posledních několika týdnech můžu s klidným svědomím říct, že spolehlivějšího a lepšího človíčka si vedle sebe neumím a nedokážu představit. Luďa je moje obrovská podpora, pomocná ruka, když je mi zle a navíc člověk, s kterým chci žít. A jestli to bude v Ostravě nebo v nějakém zapadákově na starém rozpadlém mlejně, to je celkem dost jedno - hlavně, když u toho bude on :o)
Riki, přítel nejvěrnější
Samozřejmě nelze zapomenout ani na přítele nejvěrnějšího, našeho pejska :-) Jediný kamarád, který vás za nic nevymění (teda pokud někdo nemá v ruce kus šunčičky, to by zaprodal vlastní paničku :o)
Ale já mu to říkám pořád, že je prostě nejlepší chlap :o)
_______________________________________________________________________________________________________________
Moje sestřičky a taky jeden bráška... teda skoro :o)
Marťa
S Marťulkou se známe asi tak 3 roky. Potkaly jsme se čirou náhodou na jedné Vití víkendovce a od té doby nás to k sobě neuvěřitelně táhlo. Lidé si nás pletou a tak se z nás stala dvojčata :o) Marťa je skvělá holka do nepohody, skvěle vaří a když je mi mizerně, postaví mě na nohy. A to i přesto, že už skoro rok bydlí na Slovensku a vídáme se malinko. Tohle přátelství, jak se zdá, přetrvá opravdu hodně, a já jsem za to moc ráda!!! :o)
Teď jsem navíc měla šanci poznat, jaké to je, mít svou sestřičku na táboře - a že je to obrovská podpora, tak to mi věřte. Marťa je prostě človíček, na kterého nedám dopustit :o)
Bára
Když do čajky, jedině s Bárou. A když podrbat o práci, která nás kdysi rok spojovala, tak lepšího posluchače a přitakávače nenajdu :o) navíc je to moje pokrevní indiánská húnka sestřička, která se mi odstěhovala, podobně jako Marťa, ale pro změnu do Zlína. A teď už z ní bude velká paní umělkyně, pro kterou prkna znamenají svět :o) Škoda jen, že ten svět je tak široký a tak málokdy se v něm potkáváme!
Lucy
Lucka, Lucy, Lucinda - prostě a jednoduše jedna prima slečna, která se zjevila na první víkendovce jako duch a teprve po té další jsme spolu začaly komunikovat a tancovat. Později jsme spolu tančily tribal styl, jezdily na víkendovky, tančily v našem malém tanečním " souboru" a drbaly (což činíme doteď) ; o) To nám jde mooc dobře! :o)
Poslední dobou se z ní stala moje věrná dušička při všech možných i nemožných výletech, stejně jako její přerostlé štěňátko irského setra, Artušek :o) A i když bych tomu tenkrát na té první víkendovce moc nevěřila, stala se z ní moje pokrevní sestřička v pořadí již třetí a já tu holku mám čím dál tím radši. V současné době jsme od sebe sice daleko předaleko, ale i tak si denně píšeme kilometrové maily a ta vzdálenost nás donutila setkávat se na půl cesty - slouží k tomu skvělé semináře tance v Brně, takže vlastně pojíme příjemné s užitečným :o)
Radim
Je trochu zvláštní, když se člověk potká s novou tváří a velice brzy poté ji zahrnuje mezi své nejbližší kamarády. U Radima to ale jinak prostě nejde, je to jeden z těch lidiček, kteří když přijdou, člověk ví, že už je zná dlouho... A to i když je nikdy neviděl, jen o nich občas něco slyšel :o)
Radim je člověk, který se neptá, co je potřeba udělat, ale prostě jde a udělá to. Navíc kolem sebe šíří auru pohody, klidu a radosti a to je něco, co se opravdu moc často nevidí. A když je člověku zle, tak se snaží pomoct. Jsem moc ráda, že mě s ním Marťa seznámila, protože Radim za poznávání opravdu stojí :o)
Poslední dobou, rok a půl od našeho seznámení, mám čím dál tím víc dojem, že lepšího kamaráda jsem si snad ani nemohla přát. Radim se pomalu ale jistě přesouval pořád výš, až ho můžu zařadit mezi svoje nejbližší.. jako bráška je mooc fajn!! Opravdu si vážím toho, že jsme tak dobří přátelé - Radim je obrovská opora a v krizových situacích vím, že se na něj můžu plně spolehnout, jak už jsem několikrát měla tu čest zjistit.
_______________________________________________________________________________________________________________
Škola, základ života :o)
GYMPLÁCI
Má stará dobrá spolusedící z gymplu, blázen do fantasy a dlouhé roky věrná spolupodílnice na táborových akcích...kde ty časy jsou, co, Evi? :o) Dneska jsem ráda, když se potkáme jednou za půl roku v čajce a v doprovodu jejího neodmyslitelného doprovodu Míši :o) Z Evky už je po těch letech holt paní učitelka a času má pomálu (však to znám z vlastní zkušenosti :o)
Myšák alias Hitunkala - stránky jejího jack russel teriéra Montyho - www.monty.websnadno.eu
Několik let jsme spolu jezdili jako indiánky na akce a hrozně štvaly třídního Děchťu slohovými pracemi na téma "Co mi dává euroindiánství" :o) Bohužel časem to Myš přešlo, ale někdy se přece přemůže :o) V současné době dělá můj pejsek staršího výchovného poradce Míšině Montymu, i když Monťásek už se vyklubal z pubertálního hafana do podoby celkem rozumného (pokud se o teriérovi něco takového dá napsat :o) dospělého psiska. A pokud by došlo k mému návratu do rodného hnízda, možná by se znovu obnovila tradice dlouhých procházek kolem Jihlavy v doprovodu právě našich ušatých kamarádů :o)
Mišička
Správně cynická holka, se kterou se dá semlít všechno od á až po železo :o) Svého času jsme drbaly na zábavě, na posedu (pak jsme nemohly najít cestu potmě z lesa ven a do vsi se vrátily jak dvě vodnice, urousané a s promáchanými botami), na kafi... Studium ale volalo a naše seance se musely omezit na jednou za "dlouho". Dneska má Miška určitě myšlenky úplně jinde a já doufám, že až bude Leontýnka nebo Štěpánek na světě, zajdeme zase podrbat - a tentokrát klidně i s kočárkem :o)
VEJŠKA
Pokračování příště a fotky taky až příště, zlobí mě počítač :o)
______________________________________________________________________________________
TÁBORNÍCI A INDIÁNI
Michališka
Miška se z loňského účastníka tábora coby dítě letos vyšvihla na příčku hlavní kuchařky, protože je moc šikovná a skvěle vaří. Až mě to upřímně řečeno v první chvíli překvapilo, s jakou jistotou se pustila do vaření pro dvacet lidí :o) Navíc je to hezká a taky hodná holka, která se práce rozhodně nebojí. Mám ji moc ráda a opravdu si s ní rozumím, byť věkový rozdíl mezi námi je fakt nemalý ;o)
Nejradši jsem ji měla ale ve chvíli, kdy mi volala mobilem při slézání šíleného kopce u Kašperka, že mi jen chce říct, že v tom kopci umřela. Když jsem jí ale řekla, že se pro její mrtvolu vracet odmítám, poslušně zase ožila a sice s brbláním, ale přece jen na ten kopeček vylezla :o) Tak trochu doufám, že zatímco já ji zasvětím do tajů indiánských, ona mě za to naučí nebát se jezdit na koníkách. Je to totiž úplná koňská maminka :o)
Zintkala aneb (náš) Oslík
Se Zintkalou jsem se potkala poprvé na táboření a hned druhou noc jsem vedle něj spala - teda spíš nespala, protože se moc roztahoval :-D Jeho neuvěřitelný elán a blbinky, které vymýšlí, dokáží chytit asi všechny, kteří se v jeho okolí vyskytují :o) Kdykoliv se ocitne někde poblíž, dokáže mi velice rychle zvednout náladu, protože vedle něj se prostě nedá nesmát! Mým mladším bráškou se stal poměrně nedávno, ale mám dojem, že se známe celé roky. Pusa se mu nezastaví, a díky němu Luďa zvládá i moje šílené záchvaty užvaněnosti (prostě už po tréninku u Oslíka jednoduše vypne a je to :o) A proč Oslík? Určitě znáte všichni Shreka, Fionu a jejich Oslíka :o) Taky jednoho máme - našeho Zintkalu :o) Bo bez něj by to byla nuda! :-D
Lucka
pro_tebe.doc (28 KB) 
