|
|
ADOPCE NA DÁLKU
Několik let jsem nad adopcí na dálku vážně uvažovala. Přišlo mi, že se mi žije docela dobře a finance, které jsou potřeba na adopci dítěte z Afriky, se dají utáhnout - pokud člověk bydlí na kolejích, dostává nějaké finance od rodičů a sám si už vydělává, je to celkem bez problémů...
Jenže jsem pořád nevěděla, které organizaci důvěřovat, kam se obrátit. A tak jsem si jen prohlížela stránky s fotkami malých afrických dětí a stejně si říkala, že bych si z toho množství nedokázala vybrat. Pak jsem z kolejí odešla, odstěhovala se na privát a začala doopravdy pořádně pracovat. Zdálo by se, že má pak člověk větší příjem, ale ono jaksi ani ne - když si spočítám náklady na bydlení a život na kolejích se studentskými slevami a život ve velkoměstě jako dospělý pracující - no, je to docela mazec.
A tak jsem naznala, že moje touhy budou naplněny až možná někdy do budoucna, až budu mít auto z Tuzexu a hromadu peněz ... však to znáte :o)
Jenže jednou jsem zase tak nějak bezcílně bloudila po netu (protože se mi nechtělo nic dělat, samozřejmě) a narazila jsem na stránky Adry - a ejhle, i Adra zprostředkovává adopce na dálku v projektu BangBaby! A tak jsem se dívala na ty africké děti, které studovat chtějí a nemohou a přemýšlela, jestli by o to taky tak stály, kdyby to měly jednoduché stejně jako ti moji studentíci ve škole.
Jenže pak jsem Ji uviděla - vypadala, že jí je tak sedm osm let, rozpačitě se zubila do foťáku a někoho mi strašně připomínala - vzápětí mi došlo, že je hrozně moc podobná malé Ivance, se kterou jsem se kdysi v osmnácti setkala na táboře. Byl to tenkrát tábor, kam jsem jela jako novopečená vedoucí úplně naslepo, až na Bezděz. A teprve na místě zjistila, že jde o tábor pro děti z dětského domova - nakonec jsem měla v oddíle 11 dětí z děcáku a 2kluky z rodin. První dny byly hororové, měla jsem děti od 5 let do 18ti... A místama si fakt vůbec nevěděla rady.. Jenže pak přišel zlom a krom pár nepříliš milých vztahů byl celý tábor super. Navíc se tři malé holčičky rozhodly, že si mě adoptují jako maminku - a jednou z nich byla i malá Ivanka. Mělá velkou jizvu na tvářičce a bylo to malinké sluníčko. Tenkrát jsem obrečela skutečnost, že ji nemůžu adoptovat sama - a tak teď, když jsem uviděla Shokhinu, holčičku z Bangladéše, která má tak chudé rodiče, že nemůže chodit ani na základní školu, měla jsem jasno - Ivanku jsem adoptovat nemohla - ale Shokhinu můžu a hlavně chci!
A tak jsem napsala do Adry, co a jak a musím říct, že jednání a rychlost milých lidí, kteří tam pracují, mě opravdu dostaly. Vzápětí mi do schránky hodila listonoška smlouvu o adopci, během pár dní bylo vše vyřízené a já posílala první penízky... Zanedlouho přišla fotka Shokhiny a dvd z cest po Bangladéši, právě o projektu BangBaby. Je nutno říct, že Adra to má opravdu zmáknuté.
Pak jsem Shokhině posílala první balíček s dárečky - maximální velikost A5 pojala spoustu malých drobností - sešit, tužky, barevné pastelky a voskovky, gumu a ořezávátko, omalovánky a malého plyšového medvídka.. Zase netrvalo dlouho a přišla mi novoroční gratulace, kam mi Shokhina vlastní tlapkou napsala a nakreslila přáníčko... Navíc po bližším prozkoumání jsem zjistila, že psala tužkou, kreslila voskovkama a gumovala gumou, které jsem jí poslala :o)
Mám z téhle akce opravdu radost, spolupráce s Adrou je perfektní a na jedničku a finančně je to poměrně dobře zvládnutelné - žádné sumy,které by se nedaly zaplatit. A Shokhina? Jasně, že jsem na ni hrdá už teď - však už umí krásně psát a kreslit, co víc si můžu jako adoptivní maminka přát? :o)
JAK ŠEL ČAS...
Shokhina se narodila 1.2.2001. Takže se narodila ve stejný den jako malá Terezka ;-) Za pár dní jí bude 12 let! Letí to úplně neskutečně a já jsem si řekla, že by stálo za to si dát dohromady vše, co mi od ní za ty roky přišlo (adoptovanou ji mám už 4 roky). Vlastně vytvořit si takové malé album :)
1.rok
Shokhině je 8 let, chtěla by být zdravotní sestřičkou. Maminka je v domácnosti, tatínek pracuje jako nádeník. Baví ji matematika a hudba. Zatím chodí do mateřské školy. Bydlí v domku z hlíny.
Váží 22 kilo, měří 136 centimetrů.
2.rok
 
Shokhině je 9 let, stále se touží stát zdravotní sestrou. Shokhina má ráda hudbu, hraje si s kamarády a pomáhá doma mamince. Nemá žádné další sourozence. Chodí do první třídy. Mailem mi přišla i její fotka s dárečky ode mě, která mi udělala velkou radost!
Váží 22 kilo, měří 136 centimetrů (tady se asi stala chyba, údaje jsou stejné jako v loňském roce).
3.rok
Shokhina chodí do druhé třídy, baví ji matematika a kreslení. Jejím snem je stát se učitelkou (že by se inspirovala mou maličkostí? :))
Váží 27 kilo (což tomu bych i věřila) a měří 136 cm - tak nevím, to jako tři roky nevyrostla? ;-) Spíš asi přehlédnutý a nedoplněný údaj.
4.rok
Shokhina chodí do 3.třídy, je jí 11 let. Ve škole ji baví bengálština, je to přátelská dívka, která ve volném čase ráda skáče přes švihadlo s kamarádkami. Její oblíbené období je období dešťů, barva zelená a ze zvířat kachny. V budoucnu by se (už zase) chtěla stát zdravotní sestřičkou. Jejich domek má dvě místnosti a malou kuchyň.
Váží 31 kilo a měří 140 cm (konečně nějaká změna ;-) Tatínek vydělává trochu víc peněz, ale pořád je to v přepočtu na naše asi jen 400 korun.
5.rok
V současné době ještě nemám žádné informace, ani fotku z letošního roku. Každopádně v Adře udělali dost velkou změnu - přestali brát od sponzorů malé balíčky s drobnými dárečky a místo toho zajišťují dárkové balíčky pro děti a rodiny sami. Dlouho jsem nad tím uvažovala. Peněz momentálně opravdu není nazbyt, ale když mě tak lákalo něco jí poslat, aspoň malého! A tak jsem poslala pětistovku, s tím, že by za ni mohlo být pár slepic. Přece jen živit se celý život čočkou, rýží a semtam banánem se mi pro takovouhle holčinu nezdá zrovna jako vyvážená strava.. A protože jsem drbna flérovská, pověděla jsem o Shokhině i holkám z Klubu přírodních rodičů na Fleru. Moc mě překvapilo a taky potěšilo, že hned tři, Rozárka, Verča a Marťa s Lucinkou, mi nabídly pomoc a poslaly mi pro rodinu Shokhiny penízky na účet! Díky nim teď rodina dostane kozu a vypadá to, že i pár těch slepic, možná kachen, které Shokhina má nejraději ze zvířat. Jsem holkám strašně moc vděčná, sama bych to momentálně nezaplatila a nemůžu se dočkat reakce Shokhiny a její rodiny na náš společný dárek! Adra je úžasná i v tom, že posílá i foto z předávky daru, takže na jaře přibude další fotka do mojí malé galerie. Musím taky konečně Shokhině napsat (na podzim jsem prošvihla bohužel termín odeslání) a fakt se tentokrát obzvlášť těším na odpověď! Hlavně jí musím napsat o těch hodných flérovských tetách, bude koukat, kolik lidí se o ni stará :o)
Holky, vám ještě jednou velký dík!!!
20.1.2013
Tak včera mi konečně přišla nějaká informace o Shokhině - poněkud překvapivá, protože se jednalo o přestup Shokhiny na internátní školu, což znamená drobné zvýšení částky za studium - o stovku měsíčně (to asi přežiju) - součástí studia jsou tři teplá jídla denně a ubytování na internátě. Na můj dotaz, zda už došlo k předání daru, mi dnes dorazil nový mail plný fotek :) a moc milých dopisů od Shokhiny i její rodiny. Byla jsem hodně překvapená, protože rodině pořídili koordinátoři ne kozu, jak jsem se domnívala podle orientačních cen na stránkách Adry, ale TELE! Protože Shokhina mezitím odjela studovat pryč, na školu SAMS, a rodiče pracovali zrovna v době předávání daru na poli, převzali tele prarodiče Shokhiny. Tajně doufám, že z něj brzo vyroste pořádná kráva a ideálně dojná kráva. Prarodiče vypadají, že pravidelný přísun mléka by jim rozhodně neuškodil. Trochu mě mrzí, že neuvidím zase rodiče Shokhiny, tak snad příště :) Každopádně je příjemná představa, že mléko bude do budoucna pomáhat čtyřem až pěti lidem. Shokhina si za drobnější finanční částku z celého koupila ještě nové boty, věci do vlasů, drogerii - už je z ní pořádná slečna! Ještě jednou velké díky holkám z klubu Přírodních rodičů, a to i od Shokhiny a její rodiny!
A pár fotek:
10.4.2013
Další fotky Shokhiny a její vysvědčení ze 4.třídy :-) V tomto školním roce ukončila studium na vesnické škole a nastoupila do školy internátní, takže vysvědčení je ještě z vesnické školy a fotky už ze školy internátní.
  
|
|
|
