Stránky o mé maličkosti:)

26 dní do Vánoc...

- vyrobili jsme s Lukym těsto na perníčky

- našila jsem poutka na Lukyho nový adventní kalendář (dokonce dvakrát, protože poprvé jsem to s tou velikostí kapku přehnala ;-)

- sepsala jsem si podrobný seznam, co je potřeba druhý den nakoupit na Lukáškovu oslavu narozenin (děsím se toho množství předem)

25 dní do Vánoc...

- nákup proveden v asi pěti obchodech, na konci už mi lehce ujížděly nervy a kočárku kolečka (to zatížení bylo fakt solidní)

- stvořila jsem minimalistický adventní "svícen" co dům dal.. ale jsem spokojená a celkové okamžité náklady nula jsou taky fajn ;-)

- perníčky jsou hotové, celý byt voňavý a maminka padá na čumák ;-)

- kalendář pověšen, drobnůstky na každý den adventu nachystány

- aby toho málo nebylo, ještě bylo třeba udělat dortík pro oslavence - v 20:59 chybí ještě poslední vrstva, ale věřím, že to stihnu do půlnoci :-D

- a Luky stihl ještě pořádné krvácení z nosu po celém dětském pokoji a následně na to pád na hlavu z postele a další krvavou desetiminutovku.. tak se těší na narozky, že spát prostě nedokáže

24 dní do Vánoc...

- 1.poklad v adventní "ponožce" - krabička plná rozinek (potěšila velmi!) - všechny drobnosti viz 1.foto

- ranní chystání jídel a pochutin mě stálo zbytek sil po včerejšku, ale stihla jsem vše (tedy s Luďovou pomocí :)

- oslava proběhla, přecpala jsem ty, co dorazili i za ty, kteří nedorazili (snad jim nebylo moc špatně po kombinaci cheesecake, lososové chlebíčky, perníková a jahodová zmrzka, česneková pomazánka, horká bílá čokoláda a ovoce do toho ;-)

23 dní do Vánoc...

- 2.poklad v ponožce - červená barva na malování v kuličce (no, nic moc teda..)

- ODPOČINEK!!!! ten jsem fakt moc potřebovala!!!

Nezbytnosti nebo zbytečnosti?

O tom, že čekám Lukáška, jsem se dozvěděla spíš náhodou na začátku třetího lunárního měsíce. Byl to pro mě tehdy docela šok. Poměrně brzy se z šoku vyklubalo těšení se na něco mně do té doby naprosto neznámého. První čtyři měsíce jsem nechtěla nic nakupovat hlavně proto, abych něco nezakřikla, pak už bylo i víc času, protože jsem seděla doma, měla prázdniny a Luďa odjel na delší dobu pracovat pryč. Takže jsem seděla na netu a hltala všecko o miminech a věcech, které jsou pro jejich zdravý vývoj zcela nezbytné a nutné. Od začátku mi bylo jasné, že do nových věcí ve většině případů nepůjdu, protože ceny byly závratné a já jsem přece ekolog na slovo vzatý a ráda ušetřím nejen peníze, ale i přírodu ;-)

A jak se mi věcičky osvědčily, co z nich se opravdu hodilo, co bylo akorát tak na vyhození z okna a co jsem si nepořídila, ač by mi to život usnadnilo? Není to krátké povídání, však už je dnes Lukymu skoro 14 měsíců..

V těhotenství jsem si samozřejmě pořídila olej na rostoucí bříško, protože jsem doufala, že mi pomůže proti popraskání jedné části těla, kterou jsem na sobě měla opravdu ráda. Zdálo se, že to zabírá - když nepočítám asi 4 zničená pyžama nebo noční košile, protože mnou vybraný bio olej vyráběl na kde čem velké tmavé fleky, docela to fungovalo hezky. Tedy - až do chvíle, kdy zbývalo posledních pět dní do porodu. Ano, pouhých PĚT. A tehdy mi to břicho přece jen prasklo, ne moc, ale zrovna pěkně uprostřed, tak, aby to všichni viděli. No, tehdy jsem myslela, že budu vraždit. Po těch 14ti měsících se to sice docela ztratilo, ale dodnes mě těch blbých pět dní pěkně štve. Takže jsem došla k závěru, že pokud k tomu sklony máte, břicho vám popraská stejně, i kdyby jste olejovali víc než Julie jelita ;o)

Pár týdnů před porodem jsem začala řešit další, pro mě naprosto zásadní otázku - nástřih či bez nástřihu? V mých představách byla tato část porodu nejděsivější noční můrou (ve skutečnosti je to asi to nejmenší z celého porodu ;-) Byla jsem rozhodnutá udělat pro sebe maximum, a když jsem se dočetla o Epinu, rozhodně jsem nezaváhala. Sice mě trošku šokovala cena za takovou malou "blbost", ale co bych pro sebe neudělala, že. Měsíc před porodem jsem poctivě cvičila a docela mi to pomohlo, přestala jsem se děsit porodu ;-) Dokonce i po 24 hodinovém porodním martyriu jsem už málem v bezvědomí zapřísahávala doktora, že jsem cvičila a že prostě nesmí stříhat nic jiného, než pupeční šňůru. Byl ze mě docela v šoku, ale poslechl - a já s úlevou zjistila, že Epino zabralo a vše je tak, jak má být ;-)) Takže tuto "levnou" věcičku vřele doporučuju, sice to trénování s ní je dost nepříjemné (i když by si nezasvěcený možná mohl myslet něco jiného), ale stojí za to!

K porodu jsem si po přečtení všech moudrých knih pořídila aromaterapeutickou sadu pro rodící maminky a přibalili jsme i přehrávač s indiánskou hudbou a bubny. Představa porodu v mé hlavě byla dokonalá. Vana, míč, hudba, vůně oleje a do toho se narodí miminko. Jo, realita byla trochu jiná. Po přijezdu do porodky s kontrakcemi po pěti minutách mi doktorka oznámila, že to jsou poslíčci a poslala nás zas domů do Jihlavy. Celou noc jsem prohekala doma, byla to asi ta nejdelší noc mého života. Zachraňoval mě balon a horký termofor a taky Luďa, který se na to už někdy ve dvě ráno nemohl dívat a šel mi asistovat. Ráno v deset jsme jeli zas. Zas nade mnou se shovívavým úsměvem mávli rukou, že tohle porod není, ale já se už nedala a vyřvala si, že si  mě tam nechají. Bylo vidět, že si myslí, no jo, prvorodička, to je zas něco. Nakonec mě uložili na gynekologii a já vesele prohekala zbytek dne asi do pěti večer. Pak se na mě konečně dostala řada s monitorem - sestra byla v šoku, protože z mých kopečků Říp se staly Himáláje. Doktor konstatoval, že mám okamžitě volat manžela a jde se na věc. Sice to trvalo ještě dvě hodiny, které byly dlouhé asi jako dva roky, ale nakonec se Luky opravdu narodil. Takže žádní poslíčci, evidentně není radno věřir jen technice ;-) Na nějakou sadu aromapřípravků jsem si vzpomněla až po všem a už z lehátka, na kterém mě odváželi na pokoj, jsem ji s úsměvem věnovala porodnici pro nějakou skutečně rodící maminku ;-) Takže porod podle představ nevyšel, leč přežili jsme ho všichni tři :o) A to i bez aromaterapie ;-)

Ještě než jsme Lukáška dovezli hrdě domů, instalovali jsme do postýlky monitor dechu, jak nám radilo širé okolí a hlavně švagr se švagrovou. Prý je to nezbytnost. No jo, jenže jsme nějak neměli baterie. Tak se koupí "pak" . Jenže pak už čas nebyl, přijel Lukášek a jal se ve své postýlce spinkat i bez monitoru. Protože tuhle věcičku v havlíčkobrodské porodnici neměli, nijak mi nechyběla, párkrát za noc jsem si prtě zkontrolovala a spokojeně spala já, táta i Lukášek. Za měsíc jsme desku vytáhli z postýlky úplně a já ji vzápětí prodala na Aukru někomu dalšímu s nervy na pochodu ;-) Dlouho jsme byli za ty, co riskují, ale já jsem bez té pípající věci klidnější. Příště si ji taky nepořídím.

Další věcí do výbavičky byly rychlozavinovačky. Všude se psalo, jak je to super věc, jak dítko krásně spinká, zabalené jak u maminky v bříšku. A tak jsem si jednu ušila a druhou koupila. Náš mimošek v ní spal asi tak jednou, protože z ní víc vypadával, než v ní byl zabalený (a nebylo to tím, že bych ji neuměla ušít ;-) Pak ji měl pod sebou jako podložku a nakonec opět obě skončily na Aukru a malý zabalený do mého flísového županu ;-) Později dostal dětskou deku a do té jsme ho utahovali mnohem snáz a lépe, než do opěvované rychlozavinovačky.

Naše dítko bylo od porodu velmi uplakané, přesněji řečeno pořádně uječené, ale budiž mu odpuštěno, když si člověk představil, že ho musely kroutit ty pověstné "prdíky" celé 4 měsíce. Nikdy nedám dopustit na probiotické kapičky (jak trefně psáno na obale - rodiče si to i za těch šest stovek ještě rádi koupí, aby se konečně vyspali!). Oproti tomu veškeré antikolikové lahvičky, nahřívání bříška, mastičky, čajíčky.. všecko na nic. U nás to byly fakt asi koliky, zabraly jedině probiotika. Sláva budiž objeviteli, hanba výrobci - cena za 10 ml je ohavná.

Aby nám dítko neplakalo při usínání, koupili jsme za drahý peníz (opět použitý) kolotoč od Fisher Price. Krom toho, že na něm byli přidělaní medvědi s křídlama a nazývalo se to medvědí motýlci (???!!!!) to hrálo celkem ucházející melodie, které zněly, jako byste usínali v pralese. Když jsme tento vynález pustili Lukymu dálkovým ovládáním poprvé, zůstal na medvědí motýly s otevřenou pusinkou koukat. Jenže písnička dohrála, on si asi uvědomil, že ti motýlci nejsou motýlci, ale jacísi podivní hybridi a začal šíleně ječet.. A už nikdy na něj kouzelný aparátek nezabral. V současné době už taky děsí děti někde jinde, než u nás ;-)

Kojící polštář - věc, kterou jsem dodnes nepochopila. Dle doporučení se s ní dá lépe spát v těhotenství - nevím, jak bych si s tím lehla, aby to bylo pohodlné. Používá se na posazování miminka - nikdy jsem Lukyho sama neposazovala a když už seděl sám, nepotřeboval oporu, že. A na oporu při kojení. Snad, kdybych byla o deset cenťáků menší. Takhle mi to moc oporné nepřišlo. U většího dítka to jde, u malého jsem spoléhala na sílu svých slabých paží ;-) Teď jsem konečně našla využití - výborná izolace pod protahující okna v ložnici ;-))

Kojila jsem pět a půl měsíce, dítě mi brečelo hlady a teprve když začlo hubnout, doktorka konečně povolila příkrm (příště už se ptát fakt nebudu, bez některých rad naší paní doktorky by nám totiž bylo mnohem líp a Luky by na starších fotkách nevypadal jako dítě z koncentráku). A teď co? Které lahvičky? Měla jsem koupený set od vyhlášeného Aventu, výhodně, až z Anglie. Protože na první pokus to neprošlo, koupila jsem ještě skleněnou Canpol Babies. Poznatek zpětně - nikdy nekupovat dlouhé a úzké skleněné lahve. Nedají se pořádně vymýt a dítko, které si lahev drží už od šesti měsíců, ji prostě neudrží a vy musíte neustále asistovat. Což je otrava, zvlášť, když víte, že bez vás to jde taky ;-)

Jakožto správná eko mamina jsem byla rozhodnutá pro dvě věci takřka od početí (aniž bych o tom početí ještě vůbec věděla) - látkové plenky a šátek na nošení. A jak to dopadlo?

Plenky jsem si koupila výhodně od jedné známé. Byla to sada plen od Popolini, se svrchňáčky. Byla jsem na ně děsně hrdá, pěkně si je nachystala k přebalováku, rozhodnutá odmala plenkovat. Jenže ouha. Luky byl v té nádheře jak balík, řval jak tygr, protože se nemohl hýbat a kroutily s ním koliky a ještě ho dřely skvělé sucháče na plenách. Takže jsem to během měsíce zabalila a plen se zbavila. Zpětně jsem zjistila, že plenky od Popolini nejsou žádná sláva a nadává na ně 90% maminek. Dnes tipuju, že pro větší dítě je to super, ale pro takového prcíčka teda ne. Na radu naší maminy jsem zkusila dávat čtverce a svrchní kalhotky. Opět asi měsíc a pak jak byl čím dál tím čůravější, už se mi vůbec nechtělo, přebalovala bych co hodinu. Tak jsem přešla na jednorázovky. Vůbec mě to netěšilo, připadala jsem si jak zrádkyně vlastních iluzí. V jedenácti měsících jsem měla další plenkový záchvat a koupila deset kousků AIO plen (vše v jednom), dvě od české Anavy a osm nějakých americkočínských. Nebylo to špatné, až na jednu drobnou vadu. 6 z deseti plen bylo pročůráno skrz a já nejen že neustále přebalovala, ale taky v jednom kuse převlékala a prala. Když se do toho přidal růst zubů a děsné průjmy třikrát denně, zlomila jsem nad ekologií hůl. Pevně věřím, že pleny látkové jsou super věc, že látkovat jde i s radostí a že to spousta maminek umí, ale já tomu na kloub nikdy nepřišla. I u dalšího dítka chci zkusit plenkovat látkou, ale zkusím se vyvarovat chyb a ptát se ptát se ptát se. Bez toho to nemá cenu. Sice jsem sama sebe zklamala, ale nedá se nic dělat. V tomhle ekologie prohrála na celé čáře.. bohužel.

A šátkování? Opět když už, tak už. Koupila jsem si krásný a drahý šátek Vatanai. Ke svatbě jsme dostali nosítko Chicco. Po porodu jsem náš kroutící uzlíček zkusila uvázat do šátku, leč byla jsem na to asi dost levá a vypadalo to děsně. Měsíc po porodu mi ruplo v zádech a šátek už jsem nikdy nezkusila. Opět byl prodán na Aukru, stejně jako klokanka, která podle recenzí ničí dětem záda. Místo ní jsme zakoupili novou Manducu, ergonomické nosítko. A ta se osvědčila výborně. Zaprvé ji nosil táta, takže záda moje bolavá se měla skvěle. Malý si v Manduce hověl, a hovět si bude i napřesrok, je do dvaceti kil. Na výlety a keškování je k nezaplacení :o) Takže opět - není ze mě typická klokaní maminka, ale už jsem to asi i překousla. Rozhodně líp, než to látkování ;-)

A koupání, to byla taky kategorie :o) Vanička byla fajn, ale pak jsem si přečetla o koupacím kyblíku a napadlo mě, že by to byla skvělá alternativa pro Lukyho, kterého pořád bolí bříško a teplá voda mu pomáhá. Koupila jsem si ho přes Aukro, uprosila sestru, aby mi ho vyzvedla v Práglu a dojela s tím kýblem autobusem do Jihlavy. Nepřejte si slyšet, jak strašlivě mě proklínala, když jela s kýblem mezi nohama Student Agency a lidi na ni koukali, jako by ten kýbl měla účelově na případnou nevolnost ;-) Kýbl se nám - samozřejmě - vůbec neosvědčil, Lukyho jsem v něm málem přitopila. Takže - opět jak jinak, putoval na Aukro. A my zůstali u vaničky a později Luky přesedlal do velkého lavoru, ve kterém se na táboře myje nádobí :) Postavili jsme mu ho do sprchového kouta a to bylo radosti a cákání! Jsem jen ráda, že můj vymyšlený nákup sedátka do vany nevyšel, protože by to byl jen další krám do mé sbírky zbytečných nezbytností ;-))

Dle naší maminy bylo nezbytně nutné zakoupit ohrádku. Vybrala jsem polohovací, celá nadšená, že se mi bude Luky dobře vyndavat. Dokud se jen točil, byla super. Velký pult na hraní. Jak začal lézt a stoupat, začal taky pořádně ječet, že se mu ta věc se šprušlíkama nelíbí. Jediné, co jsem brala jako pozitivum, byl fakt, že se dokázal uřvat do spánku. Bez ohrádky, kterou jsme velmi záhy nemilosrdně zlikvidovali, už neusne doma ani za zlaté prasátko. Ale zato neřve hodinu o pomoc, aby ho někdo vyndal ven. Moc hezky o ohrádce mluví pan Dušek ve Čtyřech dohodách.

A k čemu se rozhodně je třeba ještě vyjádřit, jsou naše dopravní prostředky, čili kočárky na sto způsobů. Když jsem měla před porodem, řekla mi švagrová, že kočárek nám dají, že nemáme řešit. Tak jsem neřešila, vlastně jsem vůbec nevěděla, co je třeba koupit. To, že darovaný kočárek byl sporťák a já na mimino potřebovala hluboký, to jsem vůbec netušila, takže jsem pořád nechápala, co má naše mamina v desetistupňových mrazech proti naší super káře. Teprve jak jsem začla okukovat jiné maminy, došlo mi, že jsme trochu mimo. Kromě toho mi záda nedovolovala tenhle těžký kočár tahat a musela ho za mě vést babička nebo někdo jiný. Chtěla jsem aspoň hluboký na chalupu a koupila narychlo nějaký starší, který byl těžký tak, že jsem se s ním sotva rozjela a byl bezvadně orezlý. Jestli v něm Lukášek spal jednou nebo dvakrát, to už si nepamatuju - jisté je, že na blešáku jsem od kamarádky dostala lehoučkou a prostornou Libertu, ve které Lukášek strávil celé jaro a léto :o) Tedy na zahradě ;-) Já, připadajíc si vedle kamarádek se super kárama málem jak malomocná, jsem se rozhodla zakoupit přece jen hluboký v kombinaci se sporťákem. Moc se mi zalíbil kočárek kamarádky, která měla X-lander. To, že existují  nějaké řady, které jsou vymakanější a novější, to jsem vůbec netušila a koupila si na Mimibazaru kousek od Jihlavy jeden jetý po dvou dětech. Korbička byla fajn, užili jsme ji přes léto, pak už Lukymu příliš čouhaly nohy. A přišel problém. Sporťák měl už jisté vady, které by se daly přežít. Co jsem přežít nechtěla, byla nemožnost polohování do lehu, takže když spí (a spí venku vždy), tak visí kdesi mezi sedem a lehem. Další věc, kočáru úplně chyběl podnožník. Takže spaní v něm musí být luxus hotový. To, že podvozek kočárku po asi pětiměsíčním ježdění zní jak hudba z Marsu, to je věc už naprosto drobná a nepodstatná. Poslední dobou mám na svůj kočár takovou alergii, že mám chuť znovu vytáhnout ten úplně první. Jen nevím, jeslti bych v něm o sedm kilo těžšího Lukyho ještě uvezla.. A co myslíte, že promýšlím posledních pár dní nejvíc ze všeho? Jaký kočárek si koupím na jaro. Jsem fakt asi nepoučitelná... ;o)

A co se mi osvědčilo? Budete se divit (možná ani nebudete :o) - stará dětská deka na zabalení, plastová židlička z IKEA, staré lehátko asi po 4 dětech Chicco, sice se rozpadá, ale sloužilo dlouho a skvěle, dodnes v něm Luky leží a pije svoje mlíčko; levandulový krém a olej do nosu od Atoku (olej používám na čištění oušek :o), zásoba obyčejných čtvercových plen - na přebalování, utírání pusinky a jako muchláček do postýlky, rozhodně!!! pytel na spaní (naše dítko peřinu doslova nesnáší) a nákupy oblečků v sekáčích pro děti - na tom jsem děsně závislá, ale musím říct, že použitý hadřík ze sekáče je mnohem levnější a kvalitnější, než cokoliv jiného jinde, včetně značkových obchodů v Ciťáči.

A na čem určitě nešetřím - botičky a bačkorky a pak  jídlo a pití pro malého, snažím se jet v bio kvalitě, kde to nejde, aspoň se snažím o český původ, vařím většinou sama, skleničky dávám minimálně, jsou drahé a všechny stejně páchnou i chutnají - jako trenčianský párek s fazulou!!! A na to má moje dítě času až až ;-)

17.1.2012