...Ostravy :o) OSTRAVSKÝ JARNÍ VZDUCH Těžko tomu někdo uvěří, když se o Ostravě tvrdí, jak je špinavá a " smradlavá" . Ve skutečnosti tomu tak není, aspoň ne pořád (nepočítám zimní páchnoucí inverze :o). Teď na jaře v jednom kuse musím šmejdit po celé Ostravě, nejlíp v noci, mezi osmou večerní a půl druhou ranní :o) A můj nenasytný čumák má pořád co na práci. Když je tma, nefouká vítr a mě neruší lidi, kteří přes den pořád někde pobíhají a překáží, mám čas si vychutnat všechny ty jarní vůničky. Ať už voní Ostravice, kvetoucí javory, koberec sedmikrásek na louce nebo první rozkvetlá třešeň, točí se mi z toho skoro hlava ; o) Do toho semo tamo zavane vůně uhlí z blízké haldy nebo kouř z ohýnku, který si někdo rozdělal na zahradě. Ty vůně jsou plné vzpomínek - při každé z nich si něco vybavím a většinou jsou to ty hezké vzpomínky. Jaro mi motá hlavu a já bych nejradši všechny vůně ostravských ulic " vyčenichala" a nechala si je na věčné časy ve svých receptorových buňkách ; o) Škoda jen, že to nejde! ...pohádkových knížek :o) ALENKA V KRAJI DIVŮ A ZA ZRCADLEM 
"Ale Alenka si už tak zvykla na samé neobyčejné věci, že obyčejnský život se jí zdál nudný a hloupý..."... knížek pro dospěláky :o) ALCHYMISTA - Paulo Coelho 
"A tak se rozplakal. Plakal proto, že Pánbůh je nespravedlivý a takhle odplácí lidem, kteří věří ve vlastní sny. - Dokud jsem chodil s ovcemi, byl jsem šťastný a to štěstí jsem šířil kolem sebe. Lidé mě vítali, když mě viděli přicházet. Teď však jsem smutný a nešťastný. Co mám dělat? Zahořknu a už nebudu lidem věřit, protože jeden člověk mě zradil. Budu nenávidět ty, co najdou ukryté poklady, protože já svůj nenašel. A pořád se budu snažit schraňovat to málo, co mám, protože jsem příliš malý, než abych mohl obejmout celý svět."ŽENY, KTERÉ BĚHALY S VLKY - Clarissa Pinkola Estés
„Všechny jsme naplněny touhou být nespoutané. Pro tuto touhu existuje několik tradicí ověřených protilátek. Učili nás se za ni stydět. Nechávaly jsme si růst dlouhé vlasy a používaly je k zakrývání svých citů. Stín divošky nás však během našich dnů a nocí stále provází. Ať jsme kde jsme, ten stín, který nás pronásleduje, je rozhodně čtyřnohý."KARPATSKÉ HRY - Miloslav Nevrlý "... je lepší se milovat jen jednou, jedenkrát v životě s divokou jižní princeznou a za trest zemřít, než tisíckrát objímat lenivého lemura.""Náhle jsem v sobě pocítil starou hřebčí sílu. Touhu jít dál. Věděl jsem, že obojí je blaživé a lidské, zvířecí síla i pouhé čiré vědomí. Věděl jsem také, že jitro po takovém dni mne zastihne opět připraveného snášet zimu i vedro, hlad i žízeň, brodit se vodami, rozdat všechno cikánům, milovat se se čtyřmi dívkami, nechat se upálit za lidstvo.""Zpět do letních lesů k lehkým hrám! Tam jsou zlaté říše, zvídavý bratříčku, nikdy tam nebudeš sám. Žijí tam tisíce tvorů, žijí tam i tři sudičky, mnohonožky strašidelných jmen. Hrbule, plochule, chlupule. Jejich matka svinule, teta chobotule. V listí, pod kůrou, nevíš o nich, ale jsou tam. Veselá hra!""Stačí málo, můj zbytečnostmi obtěžkaný bratříčku! Ukaž mi, bez čeho se obejdeš, a řeknu ti, vezmu-li tě s sebou."... filmíků :o) 
 
Můj naprosto nejmilejší filmík, vesnička, podzim, barvičky a taky bába Husa... :o) " KDO SLUNCE NEVIDÍ, KDYŽ SVÍTÁ, KDO VÍTR NECÍTÍ, JAK LÍTÁ, KDO PTÁČKA NESLYŠÍ, JAK PÍPÁ, TEN JE SÁM, TEN JE SÁM..." 
Krásná Iva Bittová a ještě krásnější klavírista :o) Hořký příběh s překvapivým koncem, ve kterém se najde snad každý... 
Kolikrát za život potkáte lásku? Film, který trhá rekordy v náštěvnosti, ačkoliv zápletka je prostinká. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása.. Když se rozsvítila světla v kině, tekly slzy snad všem, i když vlastně všechno dobře skončilo...A hudba z filmu je prostě nepřekonatelná!
Tenhle film mi doporučila Lucy. Nejsem na vlkodlačiny, nic mi to neříká, ale... I když měl tenhle film spíš záporné recenze, docela mě dostal. A to hlavně tím, že je celý v pohybu. Záběry vlků, kteří ladně, rychle a bezpečně běží tmavým lesem nebo hlavní hrdinka Vivian, která běhání přímo miluje, to bylo něco pro mě. A tak mě sledování tohohle filmu (a to i bez titulků) nabilo natolik, že jsem začala běhat taky :o) Třikrát sláva Lucíkovi ;o)
Československý film, který trhá svou návštěvností rekordy. Když už jsem byla s Luďou v Ostravě, nemohli jsme si ho nechat ujít - pouhých 140 korun za lístek, máček :-P Málem jsme se už v CineStaru nechytali a to tenhle film speciálně vysílali ve dvou sálech! Čekala jsem něco, co mě ohromí. Film byl pojatý opravdu velkým stylem od začátku až do konce. Kritiky vyčítají Bathory kde co. Mimo jiné taky nedostatek emocí - nejsem si jistá, jestli se dobře dívali, nebo u sledování filmu luštili křížovky, ale emocí je tam docela hodně - osobně nejvíc mě dostala hned úvodní scéna, kdy se opilý manžel Bathory vrací z boje domů za svou těhotnou manželkou a ona kvůli němu potratí. Celý film byl pro mě důvodem zamyslet se nad tím, proč se v současné době odhaluje čím dál tím víc z lidského těla. Zdá se, že režiséři mají dojem, že čím víc ukáží, tím úspěšnější film bude. Já s tím ale souhlasit nemůžu, protože naznačená nahota ve filmu je víc provokující, než když nahá pobíhá půlka komparsu plus hlavní postavy v průběhu děje. Dál jsem si uvědomila další fakt sama o sobě. Krev a krvavé scény v televizi mi nedělají vůbec dobře. Možná právě ty ve mně vzbuzují ty emocionální stavy, které mi nedělají zrovna nejlépe. Zajímavé na tom je to, že ve skutečném životě mi krev nevadí vůbec. V některých scénách je krev i nahota velmi vhodná, ale myslím, že všeho moc prostě škodí... Další věcí je, že mi místy přišlo, že herci, zvláště kompars, vypadali dost zmateně. Třeba ve scéně, kdy byla přepadena vesnice, prochází před kamerou dívka vedoucí osla a vypadá, že jde na procházku. Totéž nahá dívka z pojízdného harému, která se uprostřed palby zastaví a zřejmě přemýšlí, jestli se do ní trefí nějaká kulka nebo ne. No nevím, ale já být na jejich místě, asi utíkám a panikařím. Rozhodně bych při tom za sebou netáhla osla...Taky jsem moc nepobrala vstupy mnichů, které hrál Mádl a Polívka. Svádělo to k dojmu, že velkofilm má být komedie, což tedy rozhodně nebyl. Jestli to mělo být k oživení a zlehčení situace, spíš mě to rušilo. Vtípky ano, ale v tomto filmu spíš ne. Příliš vážné téma na tak okaté zlehčování. Když ale přihlédnu (konečně) k postavě Erszebeth Bathory, musím říct, že mám pocit, že ačkoliv byla označena v traileru k filmu za milovnici, byla vlastně celý život sama. Její manžel miloval víc válku než ji, Thursa, který když ji a její majetek nemohl mít pro sebe, radši by ji viděl mrtvou a Carravagio, který se zjevoval jako něco nepostižitelného a vzápětí na to zase mizel. Ze způsobu, jakým Bathory žila (alespoň ve filmu), by mi přeskočilo zcela určitě. Pořád se bát o manžela, o děti, o majetek... Nebylo ani divu, že byla nemocná nebo měla vidiny a stavy, ve kterých vraždila, aniž by si to uvědomovala. A což teprve Darvulie! Když jsem tak sledovala děj, došlo mi, že to, co dneska považuju za neškodné hraní si s bylinkami a jejich léčivými schopnostmi, by mě v dobách středověkých poslalo asi rovnou na hranici. Zajímavý posun... A velmi zvláštní byl silný vliv církve a její nenávist k čemukoliv přírodnímu a přirozenému - díky bohu, že dneska už to neplatí..Také mi přišlo docela veselé, když jsem hned na začátku poznala známé exteriéry, především Telčský zámek, který jsem před několika týdny zrovna navštívila :o) Ono je to potom takové zvláštní, když člověk vidí známá místa ve filmu, který se má odehrávat kdesi na Slovensku ;o)Celkově můžu říct, že film mě zaujal. Luďa by mohl vyprávět, protože jsem ho rozebírala na atomy celou cestu zpátky do Rýmařova. Což je asi tak skoro dvě hodiny :o) Stejně si ale stojím za tím, že krve a nahoty bylo v tomto filmu až až, zvlášť na československý film. Vím, svádí k tomu legenda. Ale legendy bývají často hodně a hodně přikrášlené :o) Ať už to bylo s Bathory jakkoliv, ráda bych se někdy podívala do Čachtic. A možná to stihnu ještě letos :o)... divadelních představení :o) 
Do divadla jsem zavítala po hoodně dlouhé době a rozhodně jsem nelitovala! Tenhle horor na divadelních prknech byl něco tak působivého, že jsem se ještě doma v koupelně otáčela za každým šramotem :o) Ztvárnění Panočky, panské dcerky - čarodějnice, bylo dle mého názoru naprosto dokonalé, nemluvě o skvělém ozvučení scény. To, že Aréna velice ráda hraje přímo do publika, to jsem věděla, a taky jsem tušila čertovinu, když jsem byla posazena na první schod na protekční modrý polštářek. Celou dobu pohoda (no, lekla jsem se jen dvakrát, podruhé fakt dost - to když pan filozof držel za ruku pomocnici z kuchyně a najednou za tu ruku zpoza dveří vytáhl mrtvou Panočku...), ale na konci se moje tušení konečně vyplnilo. Celou dobu visela v pozadí rakev s mrtvou Panočkou, přivázaná na provazech. Taky jsem ji celou dobu hlídala, protože už jsem o ní kdysi něco slyšela. V jednu chvíli jsem obrátila pozornost někam jinam a najednou se rakvička zhoupla přímo proti mně, seděla jsem na tom nejlepším místě... :o) No, upřímně... Nebýt toho, že jsem šla prozíravě o přestávce vyplivnout žvýkačku, asi jsem se na místě leknutím udusila :-D Rakev se zarazila v pohybu asi metr přede mnou, ale stačilo to ; o) Pokud budou tuhle hru ještě někdy opakovat, vřele doporučuju. Nic lepšího jsem snad ještě neviděla ; o) 
 Adam s Evou, vyhnáni z ráje :o)
Balet. Takové exotické slovo, že? :o) Taky jsem hodně rozvažovala, jestli si vzít lístky, které mi nabízela Hanka ve škole. Nakonec jsem se rozhodla, že všechno se má zkusit a lístky si vzala. Průšvih byl, že nikdo se mnou na balet jít nechtěl. Když už jsem to vzdávala, napadlo mě napsat Ule - a ejhle, trefa, Ula balety ráda :o) Musím říct, že chodit na balet po státnicích se mi jevilo jako holé šílenství - ale nebylo to tak. Hodinka a půl utekla jako voda, celou dobu jsem okouzleně sledovala roztomilé andílky, Adama se vzdušnou Evou, ďábla s ďáblicí nebo parádně šmatlavého Pána Boha v podání baletek a baleťáků a musím říct, že mě doslova fascinovalo, jak sehraný je výkon účinkujících na podiu a orchestru pod ním. Rozhodně se nejednalo o poslední balet, který jsem navštívila, protože kromě toho, že mě přenesl do pohádky, kterou jsem jako malá měla snad ze všech nejraději, nic křehčího a ladnějšího než baletku Evu a roztomilejšího než andílky jsem asi neviděla.. Snad je předčil jen Adam, který na konci prvního dějství hajal Pánu Bohu na klíně, bumbal z lahvičky mlíčko a spokojeně kopal nožičkama ;o) Takže opravuji svoje názory na věci jako je balet - není dobré si dělat předčasné předsudky :o) (nemluvě o tom, že do divadla přišly i dvě třetiny mých studentů a to už svědčí o dvou věcech - zaprvé jsou opravdu kulturymilovní a zadruhé - tento typ divadelního představení láká spoustu lidí! :o) "Broučku, v tom čaji je mýdlo?!" ;o)
Zavolala mi Hanička a jestli prý s ní nechci jít na Goldbergovské variace do Arény. Mňo... Jelikož to bylo po třech hodinách Krtkování v prvních třídách, kde mi odešel hlas a dvou hodinách němčiny s mýma milovanýma študentíkama na gymplu, náladu na nějaké vážné představení jsem zrovna neměla... Ale na Haničku ano, a tak jsem slíbila, že přijdu. A čekalo mě příjemné překvapení :o) Kvůli nemoci některého z herců musel být změněn repertoár a slovo padlo na Penzion pro svobodné pány. Že jde o komedii, asi není třeba dodávat (stačí se podívat na obrázek ;o) Od začátku do konce představení jsem se královsky bavila, stejně jako zbytek obecenstva - člověk by nevěřil, co taková jedna ženská nadělá za psí kusy v pánském penzionu ;o) Andělka byla naprosto nepřekonatelná a ubohému Kalužovi, který hrál jejího milence, prováděla jednu opičárnu za druhou. Však sama si taky užívala - například bublinkového čajíčku, který si přála do postýlky :o) Parádní bylo její vystoupení ze skříně, kam si s sebou vzala cigaretku a po otevření se ze skříně vyvalily oblaka dýmu, protože Andělka lehce připálila jeden z fraků visících uvnitř ;o) Čuba, který představoval spolubydlícího od Kaluži, byl taky naprosto dokonalý, opilecký výstup s jeho dlouhými klátícími se končetinami byl naprosto dokonalý a měl šťávu :o) Stará paní domácí lačnící po pohledném podnájemníku Čubovi dokonce chvílemi procházela zdí, což publikum nadšeně přijalo a bavilo se tím víc. Na závěr se z Andělky vyklubala vychytralá ženská, která obrala svého drahého o veškeré peníze a prsten po strýčkovi a zmizela. Kaluža, který z toho nadšením doslova lezl po zdi, byl odveden do blázince a dočkala se i paní bytná, která skočila po odchodu zřízenců rovnou do postele Čubovi (alias Halibutovi) ;o) V průběhu vystoupení se nešetřilo všelijakými vychytávkami typu kouřící skíň, chlístání vody po spoluhercích, červíci v sušenkách nebo třeba perfektně provedené tango na úvod celé scény. Musím říct, že jsem byla nadšená, parádně jsem si odpočinula a doteď nechápu výkon hlavních postav, které hodinu a půl v kuse vedly uhlazené a velice vtipné dialogy bez jediného viditelného zaškobrtnutí. Můžu jen vřele doporučit :o) POHŘBENÉ DÍTĚ...břišních tanců :o) Břišní tance jako takové jsou prostě skvělé. Nedovedu si představit, že bych se s nimi před třemi lety (mimochodem fakt čirou náhodou a spíš z donucení) neseznámila. Mám zatím vyzkoušenou klasiku a závoj, ale musím říct, že nejvíc mě láká právě šavle, tak uvidíme, co s tím půjde udělat :o) Tak tahle tanečnice je fakt nepřekonatelná! Jen je potřeba vidět ji a slyšet tu hudbu, na kterou tančí - opravdu to vypadá, jako by ji sama vytvářela tím, jak se pohybuje ; o) TRIBAL - spolu s Lucy jsme se rozhodly trochu rozšířit naše zkušenosti a pustily jsme se do tribalu :o) Akorát nás mnohem víc láká styl tribal dance fusion než klasický tribal :o) NAŠE OBLÍBENÉ PÍSNIČKY :o) Zatím ne všechny, ale alespoň něco ; o)
... hor CHODÍ HOROU TŘI STA OVEC... Stoupáme blátivou cestičkou vzhůru. Všude kolem nás se rozprostírá mlha a zvláštní ticho. Holé stromy a šustící listí pod nohama vykreslují atmosféru pozdního listopadu. Choulíme se do kabátů. Z dálky jako by šlo slyšet jemné cinkání zvonků. Zvědavě vyšplháme po stráni vzhůru a v té chvíli uvidíme překrásnou scenérii: louka je plná oveček, některé z nich mají na krku zvonce a jemně zvoní. Vynořují se z mlhy a zase v ní mizí, nehlasně jako přeludy. Velké stádo uzavírá asi deset koz s velkým kozlem s rohy dlouhými až na záda a frajersky rostlými nakřivo. Celá kozí skupinka se zastaví na malé vyvýšenině, aby nás mohla pozorovat chytrýma očima a odhadovat, co jsme to zač. Zpoza stáda se vynoří bača se psem. Bača je přesně takový, jakého si jej děti představují v pohádkách. Má na sobě vestu, ruce má holé, i když v té zimě, která tu panuje, je to s podivem. Oba, on i jeho pes, si nás všimli, a míří k nám. Pouštím Janka, který se jde seznámit s ovčákem. Bača vypíná "vřeštibudku" a vypráví vtipy. Bývá na horách často sám, je rád za naši společnost. Ovečky neznají svátky, potřebují na pastvu každý den, ať je pátek, nebo svátek. Janko mezitím zkusí nejbližší ovečky, jestli by se s ním nechtěly prohánět. Asi neví, co si má o těch chlupatých a rohatých zvířatech myslet. Ovečky jsou na něj taky zvědavé, takže nakonec jim uteče, protože se lekne velké přesily, která se na něj chce podívat zblízka. Celkem jich je čtyři sta, říká bača. Dokonce nám ukáže "babybox" - má s sebou plachtu, která se dá zavěsit kolem krku na břicho - to pro případ, že by některá ovečka porodila jehně přímo na pastvině. Prý se to stává často, i když v tuto roční dobu už spíše ne. Jistota je ale jistota. Přiznám se, že jsem v té chvíli zatoužila vyměnit si s bačou místo. Klid a mír, který dýchal z celé horské scenérie, byl takřka nadpřirozený. Ovečky se zjevovaly a zase mizely v cárech mlhy, která se plazila po stráni. Je pravdou, že se nejedná o jednoduchou práci, a rozhodně je vhodná spíš pro ostřílené horaly, než pro mě. Říkala jsem si ale, že jednou za čas by mi den strávený s huňatými kožíšky určitě prospěl. Teprve tady, v horách, mimo civilizaci, člověk vidí, jak jsou jeho problémy malicherné. Na salaši jsme dostali velké kolo ovčího sýra. A tak jsme si kromě nečekaného zážitku odnesli i výbornou vzpomínku na ovčí zvonečky a usměvavého baču. Někdy je dobré zastavit se, aby člověk líp viděl.. ... strachu MOJE MALÁ VELKÁ SOUKROMÁ BOUŘKA 
Čtěte jen v případě, že na tohle máte náladu. Takže pokud jste ve velmi dobré náladě, radši to neotevírejte, mohli byste začít přemýšlet... :o)
|
