|
|
Kromě jiných věcí taky moc ráda něco tvořím. Sice to většinou dopadá tak, že místo abych vzala nějaký výrobek, dokončila ho a šla vyrábět jiný, odhodím ho chvíli před doděláním do kouta a jdu tvořit něco jiného, "zajímavějšího". A pak to podle toho vypadá :o)
V této sekci najdete moje výtvory, které už se mi podařilo dovést do zdárného konce!
__________________________________________________
PATCHWORK
Tak jsme s Marťou absolvovaly obě kurs patchworku a čas dospěl až tak daleko, že jsme si byly dva dny zpátky koupit látky na naše první patchworkové deky. Dneska jsme udělaly první zkušební blok, zdá se, že to půjde.. :-) Tak schválně, za jak dlouho budeme ty deky mít hotové ; -)
___________________________________________________
HRÁTKY S DRÁTKY :o)
Už asi před rokem jsem vytáhla spolubydlící Helču na kurz drátkování lahví - málem jsme si přitom zapletly prsty do drátu a druhý den jsem měla co chvíli křeč přes celou dlaň... A protože to bylo docela náročné a moc nám to nešlo, zůstalo u dvou odrátkovaných lahví od vína, u kterých jsme vypotily asi hektolitr vlastní krve :o)
Situace se změnila ve chvíli, kdy jsem poznala Lenku, sestru Ludi. Drátkováním žije a když jsem viděla parádní odrátkovaná vajíčka, andílky a spoustu dalších věcí, docela jsem záviděla. Jasně, že mě to taky lákalo :o) A Lenka byla tak hodná, že mě to drátkování naučila :o) Sice se opakovala víceméně situace s lahvemi, tentokrát jsem kroutila drátkama sem a tam u andílka a pořád to vypadalo prostě jen jako zkroucenej drát :o) Ale nakonec se to podařilo a mě to docela chytlo... Však se podívejte sami :o)
   
andílci z drátků a korálků
 
malá odrátkovaná lahvička, kamínek - rybička
______________________________________________________________________________
MEDOVÝ PERNÍČEK, DO SRDCE CHODNÍČEK :o)
Tak, jako každý rok, jsem se i letos chtěla pustit do tradičního pečení perníčků. Už kolik let mě v tom nechávají samotnou jak sestra, tak mamka, obě bez chuti něco takového tvořit. Zvykla jsem si a peču neúnavně sama.
Jenže letos najednou nebylo jako jindy. Když se mě Ivcza ptala na recept na perníčky, tak to jsem ještě skousla, ale když mi psala Lucy, kdy že to plánuju ty perníčky péct, že se chce rozhodně přidat, značně mě to překvapilo - že by ta moje posedlost nebyla nakonec jen mou posedlostí? ;o)
A tak jsem ve středu zadělala těsto, nechala ho 24 hodin odležet a ve čtvrtek naklusala Lucy. Těsto se letos povedlo, nebylo šutroidní jako dva roky zpátky na vánočním víkendu :-D, takže jsme mohly tvořit podle fantazie. Napekly jsme celých sedm plechů a nespálily ani jeden, i když jsme si na troubu nedaly pojistku proti připálení (kdo nechápe, pustťe si Vánoční pohádky na desce :o)
Upečené perníčky jsme potřely rozkvedlaným vajíčkem (tak získají svou zlatavou barvu) a nechaly je odpočívat až do neděle. V nedělní podvečer jsem měla tak trochu pocit, že se vrací staré časy a lidé se zase místo k televizi večer schází ke společnému tvoření - sice jsme nedrali peří, ale společně s Lucy a Danem zdobily a tvořily pomocí bílkové polevy.. No, však naše výrobky můžete posoudit sami :o)
Byl to moc fajn večer, provoněný vůní medu a čerstvého perníku a i to mě donutilo zadělat těsto podruhé. Ale co z něj bude, teď neprozradím :o) Je to totiž vánoční překvapení ;o)
_____________________________________________________________
MĚSÍC DODĚLÁVEK
Jsem člověk, který strašně rád něco tvoří rukama, vyrábí a kutí. Jenže mou velkou chybou je to, že málokdy to, co jsem začala, taky hned dokončím. Většinou se vyskytne nějaký zádrhel, mě to naštve, vytočím se do vrtule, hodím nedodělaný výrobek do kouta a aspoň půl roku se na něj ani nepodívám. Většinou ale i víc.. klidně dva roky v kuse :o) A pak mi tu leží i deset patnáct dodělávek a překáží... Takže jsem si konečně řekla DOST. Už toho mám vážně plné zuby, těch svých útěků od výrobků, které stačí kolikrát dokončit během hodinky. A tak jsem letošní duben pasovala na měsíc dodělávek a pustím se do toho hned, jak tenhle článek, takové své předsevzetí, dopíšu.
A program letošního měsíce? ;o) Poněkud přecpaný, pravda.. ale na druhou stranu, když si udělám pořadník důležitosti, třeba to půjde :o)
Takže:
1) věci na indiány - bude táboření a já budu ZASE mít rozděláno tisíc věcí a nic hotového - nene, letos už ne!
látkové šaty
capotte
mokasíny
lenoška
hvězdná deka (dobře, aspoň kousek, celou fakticky nestihnu dokončit :o)
toulec na luk a šípy
2) ukázky drátkování na Dny Země do Frýdku - jo, chtělo by to, aby děti měly podle čeho tvořit..
zápichy
přívěsky
květináčky
andílky
???
3) další věci, které tolik nespěchají, ALE pořád mi tu leží a překáží...
4x patchworkový sedák na kuchyňské židle
patchworkové polštářky 2x (došít)
gotické šaty - cotte i surcotte, chybí jim trochu a visí tu už rok!
vyšívaný obrázek ( to je vážně rarita, vyšívala jsem ho snad kdysi na střední škole a tuhle jsem ho objevila doma, když jsem se strašně nudila)
velikonoční perníčky :o)
Koukám, že jsem vážně nemožná, tolik věcí rozdělaných a nic z toho :-D No, stejně jsem určitě na něco zapomněla, ale to nevadí, i tohle by mi výrazně pomohlo :-D Věřím a doufám, že se povede splnit aspoň body 1 a 2, případně část z nich. Pokud nestihnu splnit svoje předsevzetí v dubnu, bude květen druhou fází :o)
Tak mi držte pěsti, abych to psychicky zvládla :-D Jakožto typická vodnářka jsem jaksi nestálá a těkající osoba, pro kterou to bude nesmírně těžké.. Ale zvládnu to (aspoň doufám) :o)
A jak to dopadlo? :o) 10.června 2009
No, něco jsem stihla, ale zdaleka ne všechno, co jsem chtěla...
Z věcí na indiány jsem dodělala dokonce dvoje látkové šaty, capotte a mokasky, dokonce i lenoška byla, i když u té ne zrovna jen mou zásluhou :o) Já loupala, Luďa to pak dokončil. Hvězdná deka je stále ve stavu rozešití a toulec jsem prostě nedala :-D
Ukázky drátkování na DZ jsem měla, a měla jsem s nimi docela velké úspěchy. Nakonec dokonce takové, že i přes mé ostříží bystrozraky se mi několik věcí ztratilo, včetně nejhezčího drátkovaného tulipánku.. Ten mě mrzel nejvíc, čtyři hodiny práce... Že to za to někomu stojí!
Z poslední skupiny jsem se vrhla jen na gotické šaty a aspoň zakončila spodní okraj cotte. Každopádně je to první věc, kterou mám v plánu v dalších dnech. Nějak není moc čas ani energie, pořád jsem nějaká nemocná, ale už to konečně dodělám.. než se přestěhujeme. Aspoň doufám ;o) Každopádně, předsevzetí zabralo a já se pohnula z místa - tak se mi to líbí! :o)
________________________________________________________________________________
MÁ VELKÁ PŘÍTELKYNĚ - DOMÁCÍ PEKÁRNA :o)
Už jsem o ní uvažovala na podzim, ale mamka mi to rozmlouvala. Nakonec jsem pochopila proč, když na mě vykoukla z krabice pod vánočním stromečkem - mamka už ji měla koupenou a hrozila se, že si koupím ještě jednu :o) Ze začátku jsem vlastně ani netušila, co všechno tahle malá věcička umí. Pak jsem ale pochopila, že to není jen spotřebič sloužící k upečení chleba (který já osobně moc často stejně nejím), ale že se v ní dá doslova čarovat :o)
A tak jsem teď přebornice na kynuté těsto a peču pořád - nejradši mám sladké moučníky, ale dělám i nudle do polévky, chleba, housky nebo třeba pizzu a kynuté knedlíky na sladko i slano. Všem, kdo mají rádi kynuté pečivo z pekárny a zdá se jim neúnosně drahé, doporučuju koupit si domácí pekárnu. Finančně za své výtvory nedáte víc než 80 procent z ceny výrobků z obchodu, většinou ještě méně. A chuťově je to opravdu nesrovnatelné. Však to dokazuje fakt, že upeču a vše zmizí :o) Opravdu je to nedostižné, čerstvé, teplé housky nebo buchtičky.. Mňam!
Tak a teď snad něco na ukázku z mých výtvorů...
    
Samozřejmě jsem vyzkoušela mnohem víc receptů, spousta jich je taky skvělá, ale ne všechno mám vyfocené. Takže - pokud byste někdo chtěl recept na nějakou baštu z pekárny (cokoliv, ne jen tady z těch fotek), napište. Ráda pošlu. A pekárnu samozřejmě moc a moc doporučuju!!! :o) Šetří čas a v bříšku budete mít jako v pokojíčku ;o)
_________________________________________________________
ADVENTNÍ VĚNEC
Normálně svátky vánoční neprožívám tolik, ale letos jsem se rozhodla, že když už konečně máme krásně zrekonstruovaný byt, tak bychom v něm mohli mít taky nějakou krásnou vánoční dekoraci (a tím nemyslím Santu nebo soby :o)
A tak jsem po bedlivém zvážení vybrala z mnoha možností adventní věnec. No, ono se stačilo spíš podívat na stránky fler.cz a objevit překrásný věnec od jedné z uživatelek, za který chtěla přes pět stovek.. A bylo jasno :o) NIkdy jsem nemusela věnečky z chvojí, které se za pár dní začne drolit a sypat po pečlivě naklizeném bytě.. A tak jsem se rozhodla pro věneček oříškovo-medový.
Bohužel jsem si vzpomněla s věnečkem dost pozdě, takže jsem sháněla materiál všude možně, ale nakonec jsem sehnala přesně tolik, kolik bylo třeba (nezbylo snad nic, krom pár rozbitých zbytků). A tak jsem sbírala po lese šišky, běhala s Jankem po sídlišti a sbírala žaludy a bukvice, nakupovala v zelenině za horentní sumu osmi padesáti oříšky několika druhů a zatímco sestra louskala pistácie, já schraňovala slupky z nich :o) Sice jako na potvoru v době, kdy jsem se rozhodla tvořit, nasněžilo, ale i tak jsem nasbírala, co bylo třeba. Do tvoření jsem se stejně pustila až v sobotu před první adventní nedělí :o)
Při motání čtyř svíček z včelích pláství jsem si zavzpomínala na doby, kdy jsem učila program Od adventu do vánoc a každý týden s dětmi z voňavých pláství tvořila malé svíčičky pro radost. Korpus - polystyrenový věnec z Baumaxu :o) - jsem omotala přírodním provázkem (pravda, příště ho omotám poněkud víc, aby neprosvítala ta bílá barva podloží). Pořád jsem řešila, jak to udělat, aby svíčky měly nějaký podstaveček, protože ve včelařství jsem nic vhodného nesehnala. V nouzi nejvyšší posloužily prázdné kalíšky od svíček - čajovek, které jsem ostříhala na třetinovou výšku a bylo :o) Svíčky se musely připevnit poněkud lépe, než jen přilepením tavnou pistolí nebo nedej bože pouhým voskem. A tak mi Luďa namontoval do věnečku čtyři vruty a ejhle, svíčky se už ani nehnuly :o)
 
A pak nastalo oblepování věnečku přírodními věcičkami ze všech stran. Zdánlivá sranda, ale trvá to, přátelé, skutečně dlouho, pokud chcete, aby to vypadalo :o) Takže každý krok je třeba rozmysleti, ono se totiž to lepidlo z tavné pistole dost špatně sundává. V průběhu jsem se seznámila právě s tavnou pistolí, nikdy předtím jsem s ní nedělala a teď se tomu divím, je to skvělá pomůcka a práce jde od ruky. Akorát je třeba si pamatovat, že pokud je pistole zapojená do elektřiny, není radno sahat na její přední část - odnesla jsem to popálenou pařátkou, kterou jsem chytře chtěla oloupat přebytečné lepidlo z trysky.
Můj "medový" věneček se sice od toho prodávaného na Aukru docela liší, ale stejně jsem z něj nadšená. Musím se přiznat, že bych to za těch pět stovek teda dělat nechtěla. Možná jeden a dost :o) Je s ním hromada práce, ale za tu radost to stálo. Vystavila jsem si ho na stůl a pořád se chodím kochat tím, jak se mi to krásně povedlo ;o) A jak se líbí vám?
 
Kupodivu i maminka byla nadšená mým tvořením (a to adventní věnce z duše nesnáší :o), a tak jsem jí stvořila jeden trochu menší. Bohužel při focení jsem musela použít blesk a není to ono, ale naživo je mnohem hezčí.. Tentokrát ne medový, ale s vůní orientu.
Pro jeho výrobu jsem použila smrkové, borové a modřínové šištičky, lískové, vlašské, burákové a pistáciové oříšky, žaludy a bukvice, šípky, celou skořici, badyán a hvězdičky vyrobené z březové kůry. Jako korpus mi tentokrát posloužil věneček trochu menší, zato přírodní, ze slámy. Na fotce vypadá tak nějak placatě, ale ve skutečnosti se mi líbí víc než ten první :o) Je krásně červený a voní!
 
________________________________________
STAROČESKÉ VÁNOČNÍ OZDOBY
V práci jsem objevila podobnou nadšenku pro tvoření všeho druhu, jako jsem já sama. A když jsme se dozvěděly o tom, že u nás v naší prťavé Jihlavě probíhá dílna na výrobu staročeských ozdob, honem jsme se tam běžely podívat :o)
Hned v chodbě nás přivítala nádherná vůně Vánoc - perníčků, smrkových větviček a ještě dalších věcí, které jsem nebyla schopná identifikovat. Moc příjemná paní nás usadila a dostaly jsme čajík a odborný výklad k staročeským ozdobám. A vůbec se nejednalo o ozdoby na stromek, jak jsme si předtím naivně myslely.
Místo toho nás čekala výroba předmětů, které se dávaly na štědrovečerní stůl v dobách, kdy u nás stromek ještě nebyl typickým prvkem Štědrého večera. Vše nám bylo vysvětleno, vypadalo to jednoduše.. a tak jsme se pustily do práce. Ono to ale jednoduché vůbec nebylo.. :o) Problém byl už jen vyvrtat hřebíkem dírku v tvrdém pečivu, které jsme pro tvoření měly k dispozici - málem jsem si provrtala vlastní ruku ;o)
Úžasné bylo, jak nadšeně vedle sebe tvořily malé děti, dospělí, studenti.. Bylo to moc prima a celá akce nás stála jen 40 korun! Rozhodně se těším, až Centrum pro rodinu a sociální péči zase vymyslí nějakou pěknou akci :o)
A teď už něco málo ke konkrétním výrobkům a symbolice, podle papírku, který jsme dostaly od paní, která dílnu vedla:
Zvykové předměty
Lidé jim přikládali magickou moc, měly jim přinést zdraví, lásku, peníze, ochranu. Vše zde mělo svůj význam!!! (plus asi deset dalších vykřičníků :o)
MAKOVICE, ŠÍPEK - množství semínek zajišťovalo bohatou úrodu
SUŠENÉ OVOCE, HOUBY - ženská plodnost
OŘECHY - povzbuzení mužské plodivé síly
KYNUTÉ PEČIVO, HRÁCH - nabývají na objemu = zvětšování majetku
ČERVENÁ BARVA (jablek, stuh) - zdraví
TRNY - ochrana před zlými silami
ZELENÉ SNÍTKY - příchod nového života
PAPRSKY Z DŘÍVEK - slunce, slunovrat
_______________________________________________________
LÍTO
(větvičky trnky se zapíchaným hrachem)
Na Nový rok chodily děti s lítem koledovat. Hospodář na jaře zasadil proutek na okraj pole osetého lnem jako ochranu proti zlým silám - zlí duchové se napíchali na trnkové větvičky
JEŽEK
(bochánek z kynutého těsta s paprskovitě napíchanými symboly plodnosti, majetku..)
Znázorňuje bohatou rajskou zahradu - EDEN - kterou musel Adam s Evou opustit po prvotním hříchu. Pokud se pod Eden připevní ještě jablko, jedná se o Zemi, nad kterou je umístěn bohatý ráj.
POLAZ
(v bochánku z kanutého těsta jsou zapíchána dřívka, na kterých jsou navlečeny pamlsky)
Polaziti znamená v češtině koledovati. Polaz byl dar koledníkům a zároveň skunovratový novoroční symbol. Děti chodily dům od domu a hospodáři jim napichovali na dřívka dobrotky.
Dárek pro nejlepší přadlenku v domě
Tato si ho pyšně vystavila na štědrovečerní stůl, protože dostat tento dárek byla veliká čest.
(a schválně, jestlipak už víte, čím bude oplývat můj a Luďův následující rok? :-D Napovím - Peťa si nedala omylem na svůj kolovrátek ořech ani jeden ;o)
_____________________________________
SVETR PRO ZMRZLÉHO JANKA :o)
S Jankem jsem začala hned poté, co jsme odchodili základní kurz poslušnosti, takzvanou "psí školku", chodit na agility. Hrozně nás to oba chytlo, Janko je pokaždé nedočkavý jak malé děcko, jen aby už mohl skákat, prolézat tunelem nebo přebíhat kladiny.. případně očuchávat svoje kámošky agiliťačky :o) Jenže přišel podzim, pak zima.. a tréninky se konaly teplo zima, déšť nedéšť. Samozřejmě, náš pejsánek, zhýčkaný teplem z paneláku, se po tři čtvrtě hodině venku v tom "psím" počasí klepal jak ratlík. Faktem je, že stejně jako já moc tuku na sobě nemá a stejně tak je to i s chlupy, těch má taky pět a půl. A tak jsem vymyslela skvělý nápad - nač kupovat oblečky ve Zverimexu, když si jeden můžeme vyrobit? (Nejsme přece žádné máčky, ne? :-P)
A tak jsem si koupila vlnu, háček a už to jelo. Samozřejmě, jako obvykle, těsně před dokončením jsem svůj výtvor odložila na neurčito, protože se oteplilo a hafánek si zvykl. Až dneska, když opravdu přetékám energií, jsem se rozhoupala a došila těch pár stužek a knoflíčků :o) A je to hotovo celé. Janko mi krásně zapózoval, i když knoflíky by si nejradši ze slušivého kabátku oškubal a pěkně rozkousal - ony jsou totiž dřevěné a dřevo ho vyloženě rajcuje :-D
Díky tomu, co jsem teď stvořila, už mám konečně představu, jak se to má dělat. Samozřejmě úplně jinak :-D Ale na druhou stranu, není to na první pokus nejhorší. Jediné, co mě mrzí, je, že mi nevyšla vlna na psí zadek :o) Ale co, však Janko se stejně zahřeje jinak, kabátek má spíš na parádu :o)) Bude prohánět psí holky a štěkat po všech psích rivalech ;o)
  
KDYŽ PŘICHÁZÍ JARNÍ TÁNÍ...
Venku zavonělo jaro a v Recyklačním klubu vyhlásili soutěž "Z hloubi šatních skříní". A tak jsem zalovila hluboko přehluboko v jedné z málo otevíraných skříní u našich... a objevila hotový poklad - maminčiny třicet let staré, ale téměř nenošené těhotenské šaty s krásnou batikou.. Plus jednu vestičku ze stejného materiálu. Mamču evidentně tvoření tehdy bralo stejně jako mě.
Z objevu jsem měla radost, protože ačkoliv těhotenské šaty zatím neunosím, skýtala se mi možnost využít celkem hodně materiálu na přetvoření do úplně jiné podoby. A protože jsem už kdysi v sedmnácti zkoušela z jiných maminčiných šatů stvořit košili na indiánské táboření (výrazně jednodušší), vrhla jsem se na to celkem s chutí. Tentokrát se souhlasem mamči, u toho mého prvního pokusu ji málem omylo, když zjistila, kam se poděly její krásné ručně modrotiskované šatičky :-D Holt jsem byla nezvedená dcera.
A tak jsem neváhala a pustila se do práce. Udělat si střih docela šlo, ale poskládat ho tak, aby se vešel na tu látku, kterou jsem měla k dispozici, byl docela problém :o) Nakonec jsme to s mamkou, kterou jsem si přizvala coby konzultantku, zvládly - asi v jedenáct v noci. Další den jsem stříhala, špendlila a stehovala. Protože jsem se vracela z práce docela unavená, práce na košili mi trvala 14 dní, po chviličkách. Tmavé části košile jsem vyrobila ze zbytků z patchworkové deky, které už jsem na deku nijak využít nedokázala. A knoflíčky, ty pochází z mojí skautské košile, kterou jsem nosila ve svých dvanácti letech ;o) Všechno se pěkně dalo zužitkovat..
Dost jsem se zapotila u límečku a na konci paradoxně u toho nejmenšího.. knoflíkových dírek. Vlastně to byla moje dírková premiéra :o) Něco jsem stvořila, asi by to mohlo být i hezčí, ale funguje to :o)
A jak to dopadlo? Nakonec, když jsem si košili oblékla, abych zjistila, jestli je všechno v pořádku, jsem naznala, že je to košile na mě :o) A tak nakonec místo na fleru skončila u mě ve skříni a čeká na nějakou fajn jarní akci :o)
Název mě napadl ve chvíli, kdy jsem venčila hafíka a sledovala hlínu deroucí se zpod zledovatělých hromad sněhu.. Je to prostě taková jarní košile a připomíná mi voňavou, čerstvě probuzenou jarní hlínu.. :o)
A co je ještě důležité? Musím Fleru připsat obrovské plus - teprve on mě donutil, abych svoje věčně rozdělané výtvory dokončovala hned. Abych stihla soutěž, mohla vystavit zboží nebo se mohla jen tak pochlubit známým tvořilkám na Fleru.. Je to fajn, není to takový problém a jsem na sebe o to víc pyšná! :o)
ZIMA VE ZNAMENÍ FLÉRU
Zima byla dlouhá. A nudná. CO taky dělat, když celou Vysočinu zavalí půl metru sněhu a v jednom kuse sněží a mrzne? A tak jsem se vrhla na resty a spoustu nového tvoření. Ono totiž od chvíle, kdy jsem objevila fler.cz, mám na něm asi závislost. Denně si čtu příspěvky v různých klubech, šmejdím různým krásným zbožím, co se na fleru prodává a hlavně hodně žasnu, kolik šikovných a kreativních lidiček v Čechách vůbec žije!
Samozřejmě z těchto klubů čerpám i hromady inspirace a nebyla bych to já, kdybych pak neměla mega zmatek v tom, co dělat teď, co potom.. A co radši nedělat vůbec, neboť nad tím strávím mládí nebo s tím po x hodinách práce švihnu do kouta a budu se vztekat sama na sebe - jako třeba nedávno náramky dělané pejotlovým vzorem, jako dáreček pro jednu slečnu z fleru.. Ty trvaly několik hodin a pak letěly zpátky do krabičky s korálkama a druhý den, když jsem to rozdýchala, z nich vznikla rozetka :o)
A cože jsem to tvořila? Všechno si asi nevzpomenu, ale něco určitě ano:
Tak hned zpočátku jsem dostala hroznou chuť dokončit něco, co už mám rozešité hroozně dlouho.. volba nakonec padla na gotické venkovské šaty, docela jsem se s nima drbala, ale nakonec všechno dobře dopadlo a já jsem na ně opravdu hrdá! Povedlo se mi je dokončit asi tak po dvou letech, kdy jsem si je pod vedením Aife nastříhala, zhruba sešila spodek a zbytek už jsem tvořila sama. Nejvíc mi daly zabrat rukávy, protože na ty jsem střih neměla, ale nakonec jsme to s Luďou vyšpekulovali dobře a rukávy sedí :o) Mám z toho radost! Překonala jsem sama sebe..konečně!
Další podnět k tvoření mi přinesly holky z recyklačního klubu. Vyhlásily totiž soutěž "Z hloubi šatních skříní", kde hlavním úkolem bylo zrecyklovat jakkoliv nějaký kus už nepotřebNého oblečení. A tak jsem si dlouho lámala hlavu, co a jak. A pak najednou při hrabošení u našich jsem objevila mamčiny staré batikované ručně šité těhotenské šaty (uf, to je rozvitý přívlastek!). Staré byly asi tak dvacet let... a už nenositelné, ale dobře zachovalé. A tak jsem vymyslela košili :o) Předlohu jsem našla v Burdě a to jsem ještě netušila, jak si u toho máknu. Jenom poskládat střih tak, aby to vyšlo, bylo téměř nad mé síly. Ale co je super, naučila jsem se spoustu nových věcí a protože košile je jedna z nejtěžších na ušití, už jsem skoro profík ;o) Tmavé kapsičky a lemy jsem dělala ze zbytků hnědé patchworkové látky (která mi teď chybí jinde :o) Knoflíčky jsou z mé staré skautské košile ;o) No, nutno říct, že oblečená se mi líbí moc, na fotce položená na zemi už tolik ne.. Ale nechala jsem si ji, protože vím, že do lesa na vandr bude k nezaplacení ;o)
Na fleru jsem taky našla kurs šití korzetu. A protože tahle část oblečení se mi velmi líbí a ač jsem se na Aukru snažila seč byla, abych sehnala takový, co mi přesně padne, nikdy se to nepovedlo - buď byl velký, nebo dokonce malý. A tak jsem si řekla, proč ne, ušiju si svůj vlastní :o) Zajeli jsme do Liberce, naučily se s holkama šít korzet a já si ho doma ušila skoro celý sama :o) Není to ideální, ještě by to chtělo, aby se nestáčelo šněrování, ale jinak myslím napoprvé dost povedené. Mám ze sebe radost!
 
A protože už mi šití lezlo mírně řečeno na nervy, pustila jsem se do dalších technik. Protože jsem se přihlásila na fleru do klubu splněných přání, plnila jsem jedno přáníčko taky - indiánský náhrdelník. Přihlásila jsem se o něj raz dva, ale pak mě čekala bezesná noc a velké přemýšlení, co že to teda budu vlastně tvořit. Nakonec z toho vylezly tři rozetky, přišité šlachou na kůži a vyplněné indiánským tabákem a obřadními bylinkami. Zapínání je naprosto neindiánské, a to na magnetické zapínátko. To mi vlastně dalo zabrat nejvíc, protože jsem původně chtěla k rozetce dát korálky kolem krku, ale slečna si řekla přesnou délku, tak jsem to musela vyřešit nějakým zapínáním, aby jí šel přívěsek přetáhnout přes hlavu. Nutno říct, že i toto mi zabralo asi tři dny, nezdá se, ale jde to děsně pomalu. Nejvíc to dumání nad tím zapínáním :-D Korálkovala jsem i o volných hodinách a pětiminutových pauzách ve škole :-D
Po tom všem jsem se rozhodla pro nějaké odreagování.. Tak proč se rovnou nepřihlásit do klubu Začínáme s čajovými sáčky a nezkusit úžasnou techniku zvanou tea bag folding? Jednoduchost téhle techniky a relaxace u ní mě natolik nadchly, že jsem vyrobila pět přáníček a už neměla z čeho vyrábět. Naštěstí mám kolem sebe spoustu ochotných pytlíkočajomilců, kteří mi zase něco donesou.. :o)
Na fotce jsou tři přáníčka, předchozí dvě byla na obyč papíře a spíše zkušební.. Ta poputují jako dárečky k zásilkám s výrobky pro zákaznice nebo holky z klubu splněných přání. Na fotce jsou tři druhy: První je Maková panenka, kterou jsem stvořila z čaje od kolegyně Marty - bylo to tuším granátové jablko s lesní směsí. Mamča mi navíc zakoupila jako dárek k Mikulášovi :o) raznice z Popronu, tak jsem hned otestovala. Uvnitř jsou nalepené malé červené kytičky, taktéž z čajových pytlíků :o) Přáníčko uprostřed je nazvané Jarní víření a jelikož bylo ještě lepené Herkulem, je taky podle toho zvlněné :( Vyrobeno je z čaje od Pickwicku, Fresh Mountain. Moc se mi líbila ta mandalka, která vznikla slepením vybraných částí sáčků :o) Poslední a nejnovější jsou Větrníky, ty jsou dělané z potištěných zadních stran stejného čaje jako je Víření. Akorát jsou skládané z trojúhelníků a jsou ze dvou vrstev. Uprostřed je nalepený korálek.
Vřele doporučuju jako báječnou relaxaci! :o)
Včera jsem měla takovou nějakou divnou náladu, tak jsem si pustila Želary a nezávisle na fleru (!!!) drátkovala přívěsek na krk.. Dostala jsem totiž výměnou za zbytky kůže od jedné slečny z fleru (jo, už je tu to slovo na f.. zase) krásné skleněné velké korálky, které přímo vybízely k odrátkování. Bohužel tu mám asi dva metry nerez drátku a šlus. Takže jsem udělala jeden přívěsek a na náušnice holt nezbylo. Musím doplnit zásoby :o)
A co dál? Dneska prvně vykouklo sluníčko, tak už asi dlouho tvořit nebudu. Zase začnou dlouhatánské procházky s Jankem, botanické výlety a vůbec všechny ty prima akce jako voda nebo táboření. Hm.. to mi připomíná, že bych měla zamakat na stylovém vybavení. K čemuž jsem se, ostatně jako obvykle, zase přes zimu nedostala. Snad jen můžu počítat ty čtyři látkové pytlíčky, co jsem šila na potraviny - jeden speciální na těžce nestylové špagety, jeden na nestylový chleba a dva na něco snad stylovějšího :o)
Co mám rozdělané nebo v plánu? No.. Luďa má k narozeninám slíbenou košili. Už mám látku, právě jsem ji i vyprala, takže to snad klapne.. I když to zas bude maso :o) Samozřejmě mi nestačilo jedno splněné přáníčko v Klubu, takže už jsem upsaná na další - 6 prostírání v podzimních barvách. Asi to pro mě bude mazec, protože udělám od všeho maximálně dva kousky a mám toho plné zuby. Navíc tady chci uplatnit techniku patchworku, ou jé, to bude zas hodin a hodin!
V průběhu zimy jsem taky makala na dvou patchworkových dekách. Jednu máme s Marťou rozešitou čtyři roky (od doby mých prvních zimních státnic :-D, teď jsem ji aspoň konečně zkompletovala a začala sešívat. Jenže mi chybí ještě jedna barvička a nemůžu nic pořádného sehnat. A tak se to vleče.. A druhá deka, ta je skoro hotová. Aspoń teda sešitá. Už mám i vatelín (to byla fuška, protože v Jihlavě ho na konci zimy UŽ nemají a v průběhu zimy JEŠTĚ ne). Zachránilo mě jako obvykle Brno. Dokonce mám už koupenou i látku na spodek deky, tak teď ještě prošít.. ehm :-D To je totéž, jako tři rozešité a nedokončené patch polštářky (taky tak dva roky staré) :o)
Taky hodlám dál drátkovat. Musím to trochu rozvinout :o) A přáníčka jako relax.. Ehm... Proč ty jarní dny nemůžou být delší??? :-D
MOJE NOVÁ VÁŠEŇ - ŠITÍ SUKÝNEK :o)
Evidentně nestačí dělat technik padesát, musí přibýt ještě aspoň nějaká padesátá první (a pak padesátá druhá a tak dále a tak dále - znáte mě :o) A tak jsem se opět namočila do něčeho, co jsem vůbec neuměla - slíbila jsem v Klubu Sny na zakázku (nová verze Klubu splněných přání), že jedné slečně ušiju letní sukýnku. Jenže! Jak?
Hlavu jsem si lámala dost dlouho. Nakonec jsem v anglické Burdě na netu našla půlkolovou sukýnku a nějak to splichtila. Problém byl s materiálem, sehnat v Jihlavě pěknou černou nebo hnědou přírodní látku na sukni je skoro nad mé síly. Nakonec jsem ale v Prioru objevila takovou parádně vyšívanou :o) Spodní lem jsem ještě obšila ozdobným stehem vínovou bavlnkou (vlastně dvěma druhy bavlnky, oni prostě tu samou, co jsem začala používat, nevedli :-D - ale slečna byla spokojená i tak). Sukýnka byla hokus pokus, ale docela se povedla :o)
Načež jsem naznala, že bych se to mohla naučit pořádně a přihlásila jsem se na online kurs pořádaný jednou paní z Fleru - kurs byl parádní, sukni zvládnu se zavřenýma očima :o) Pěkně do pružného pasu a je to :o)
 
Zkoušela jsem taky balonovou, ale nějak se mi nevyvedla dle původních představ - nakonec je taky celkem zajímavá, ale balonovka to teda fakt není :-D No ale myslím, že pro moje rostoucí bříško jsou tyhle sukýnky na léto super - ještě aby tak to léto konečně přišlo!!!
Tak jde čas.. aneb ohlédnutí po dvou letech
Lukášek už má skoro dva roky a já si vzpomněla, že jsem tady dlouho nic nevložila.. A po kontrole, jak moc dlouho to je, jsem zjistila, že opravdu HODNĚ dlouho ;-) Takže spíš malé shrnutí, bylo toho sice ne moc, ale zase ne málo..Tak zatím to, co jsem šila pro Lupínka.
S novým šicím strojem se šije jedna báseň, jen mít ještě dost chuti a času ;-)
Ještě než se Luky narodil, ušila jsem pro něj sadu do postýlky.. to, že se kapsář došíval někdy v šesti měsících a peřince a polštářku chyběly šňůrky na zavazování ještě v roce a půl, jsou nepodstatné drobnosti ;-) Čímž zase nemám vše nafocené pohromadě, že..
 
Ještě než se Luky narodil, ušila jsem mu mimideku, kterou pak zdárně oslintával a ožužlával, když se na ní učil překulovat :)
Taky jsem šila kloboučky.. oboustranné, první rok jeden, druhý dva.. Akorát ten první nemám snad ani vyfocený.
   
Taky jsem šila kalhotky na domácí řádění :) Oboje recy z tepláků po mamince a tatínkovi.
 
A protože částečně látkujeme, zkusila jsem si z polotovaru od Evičky ušít i svrchňáčky :)
A abychom nezůstali jen u šití, tak jsem trošku háčkovala :) Doufám, že jste všichni poznali Kukyho ;-)
Na letní hraní jsem ušila největší počin, a to stan :) Nejdřív do něj vůbec nechtěl vlézt, pak s řevem, nakonec jsem ho nalákala na kolíčky ;-) Ale příští rok už to bude v pohodě, začíná mít právě domečkové období a schovává se klidně pod žehlicím prknem :) Následně jsem ještě udělala deku do domečku, aby se našemu fešákovi lépe sedělo. Využila jsem na ni zbytečky látky, ze které mu babička šila povlečení a použila jsem ji na aplikace.
Taky jsem se pokusila o mikinku s aplikací bubáka. Myslím, že se celkem povedla, akorát je kapku větší, tak do ní teprve musíme dorůst ;-) Materiál: modré dětské šaty s flekem a žlutá stará mikina po babičce :)
A to by bylo zatím asi vše :) Momentálně už zase makám, šiju vánočního interaktivního krokodýla, tak snad se bude líbit ;-) |
|
|
