Stránky o mé maličkosti:)
Vítejte na stránce ardetka.websnadno.cz v sekci Koketování s Jíme jinakÚpravu tohoto bloku zahájíte dvojklikem... JARNÍ OČISTA S KLUBEM JÍME JINAK Už delší dobu po těchto stránkách pokukuju a inspiruju se. Zatím tedy spíš okrajově, pravda :o) Ale letos jsem konečně dospěla k nezlomnému závěru, že pro sebe opravdu CHCI něco udělat a to bylo dobré znamení, že se snad i zadaří. Na stránkách se objevil kurs Jarní očisty na 6 týdnů, za tři stovky.. Což nebylo tak zlé :o) A tak jsem se rozhodla investovat a zkusit svou (do té doby spíše slabou) vůli. Popravdě, moc jsem si nevěřila, ale nakonec jsem sama koukala, jak pevnou vůli dokážu mít! Jsem přesně ten typ, který potřebuju mít nad sebou alespoň představu někoho, kdo vše řídí a kolem sebe dostatek stejně smýšlejících a snažících se jedinců :o) Proto byl tenhle styl očisty to pravé. Navíc se ke mně na začátku přidala Dia a na celou dobu Janča, takže se to hned zvládalo snáz. Podle oficiálních pokynů jsme měli každý týden vynechat jeden typ potravin - 1.týden maso, 2.týden mléčné produkty, 3.týden vejce, 4.týden bílou mouku, 5.týden veškeré pečivo a 6.týden cukr. Naznala jsem, že pokud nevynechám vše hned, tak to pro mě bude mnohem náročnější. A protože přípravu v podobě zdravějšího vaření a slušného množství informací o zdravých potravinách jsem už měla, rozhodla jsem se vyhodit vše naráz. A tak jsem po dobu půstu (42 dní) nejedla maso (s výjimou dvou rybiček zpočátku, kdy mi ještě maso chybělo pocitově), mléčné produkty (bez výjimky), max. 2 vejce týdně, bílou mouku (bez výjimky), pečivo a jednoduchý cukr. Zdá se to náročné, ale nebylo to tak zlé. Průběh byl celkem zajímavý, co mě hodně štvalo, tak věčně špinavé nádobí v kuchyni (nesnáším mytí nádobí!), naproti tomu hodně času stráveného vařením mi nevadilo, vaření mě baví, pokud se nejedná o typickou českou mastnou kuchyni. Zpočátku mi přišlo náročné si denně ráno vařit kaši nebo miso polévku (ta mi nestačila, takže jsem si do ní dávala obilovinu a luštěninu, načež jsem přesedlala plně na kaše plné semínek, vařené na vodě, dochucené datlovým sirupem). Kaše denně zblajznu celý velký talíř. Svačiny jsem zařadila dvě, minimálně :o)) Dopoledne většinou strouhaná jablka s mrkví a rozinkami a semínky, asi 4x větší dávka, než co jsem jedla dřív. Mňam! Druhá sváča se nesla buď v duchu Mišutky v obilném mléce opět s oříšky, semínky a rozinkami, doslazené jen velice málo, protože časem se mi začaly čistit chutě a nepotřebovala jsem tolik sladidla. Nebo jsem si udělala palačinky z pohankové mouky s ovocným rozvarem, případně jsem si uvařila oves (celá zrna) a dochutila si je perníkovým kořením a trochou datlového sirupu.. Božská mana, i Luky mi chodil ujídat a prý to už budeme dělat pořád :o) Problém je jedině s myšlením dopředu - je třeba si obiloviny a luštěniny včas namočit a taky počítat s 30-60 minutami vaření v tlakáči. Ale všecko jde, správná organizace je základ! V důsledku tohoto stravování, ač jsem neubrala zas tak moc na sacharidech, jen jsem změnila formu, ve které jsem je přijímala, jsem najednou byla bez věčné hypoglykemie, která mě pronásledovala snad od porodu (čili přes 3 roky). To se mi pak klepaly ruce, zvedal žaludek, motala hlava a viděla jsem rozmazaně. Aby ne.. tyhle akutní stavy jsem řešila místo pořádnou sváčou kouskem čokolády, která to zdánlivě zlepšila, ale ve skutečnosti jsem za půl hodiny byla ještě ve větším propadu. Podle Margit Slimákové jsem si tím krásně zadělávala na cukrovku II.typu. A ejhle, stačily tři dny jiného stravování, mimochodem, velice chutného! a hypoglykemie zmizela, jak se objevila! Obědy byly pro mě celkem v pohodě, protože už dlouho vařím zdravěji především obědy. Takže polévky mám natrénované už dlouho, hlavní jídla jsem mnohá nová vyzkoušela a chutnalo nám asi vše, s výjimkou Huso, knedla, zela - to fakt nebylo nic pro mě, buď to neumím připravit, nebo to fakt nejde jíst :-D Holt tempeh se po tomhle hokusu pokusu mým oblíbeným jídlem nestal, sice jsem ho jedla v různých podobách, ale spíš s vědomím, že je zdravý, než že by mi chutnal.. takový amaroun, no :o) Začala jsem hodně používat zelenou posypku, naštěstí už roste pažitka a vše další, takže žádný problém, pokud jsem nezapomněla, dávala jsem k jídlu kvašenou zeleninu (mimochodem, to víte, že luštěniny jsou nejstravitelnější, když k nim přidáte zelené natě nebo kysanou zeleninu??), prakticky každý oběd se skládal z nějaké luštěniny, obiloviny a zeleniny. Fakt mi chutnalo a troufám si tvrdit, že i Luďovi, nestěžoval si a bezmasé týdny (asi 4 z šesti, co tu byl) zvládl bez výčitek a mrknutí oka :o) Večeře pro mě byly také výzva. Dle klubu se mělo jíst nejpozději v šest večer. To jsem trochu nezvládala, protože učím pro jazykovku a několikrát týdně mám do osmi. Ale jedla jsem na své poměry mnohem dřív (cca kolem osmé, normálně klíďo píďo ve 12 v noci) a denně jsem vařila teplou večeři nebo si dávala něco od oběda. Vyzkoušela jsem třeba úžasný seitan, který jsem si moc zamilovala a jím ho celkem často (cca 2x týdně). Nejlepší je v cibulové omáčce s celozrnnou rýží a pickles, mňam! Pak také čínské nudle s kupou zeleniny, uzeným tofu a semínky.. je to přímo kolotoč chutí :o) V době půstu u nás v kuchyni rapidně stoupla spotřeba pravé sojové omáčky Shoyu a Tamari, začala jsem používat konečně umeocet, ovesné vločky a rozinky, semínka atd. jsem kupovala každý týden. Luštěniny taky mizely rychlostí blesku. A těstoviny, moje slabé místečko, o které jsem se bála, jak to zvládnu.. dnes jím kukuřičné, celozrnné špaldové, pohankové nebo rýžové a ty obyč pšeničné, bez zápachu bez chuti.. ty mi vážně nechybí! Nebo lněné semínko místo vajíčka, skvělá věc :o) A do každého jídla řasy a bylinky..ach :o) A taky jsem využila letošní jarní bylinky - kopřivy, ptačinec, medvědí česnek, sedmikrásky, pampelišky, popenec a další a další na pizzu, quiche a špenát.. Úžasné a plné minerálů a jarního sluníčka :o) Vážně se mi rozšířily obzory a to jsem měla dojem, že už to ani nepůjde, protože vím vše, co můžu - omyl! :o) Jak jsem se bála, že mi budou chybět sýry, kečup, máslo, cukr.. v pohodě! Jediné, co mi chybělo později, bylo maso, protože ač jsem hubená i normálně, na téhle stravě jsem hubla. Prý se čistí tělo.. jenže ono když normálně vážíte 48 kilo, je to trochu nářez, hubnout víc.. A přitom jsem jedla za čtyři sebe :o) Maso mi chybělo spíš pocitově, měla jsem pocit, že bez něj jen hubnu. Týden po začátku půstu jsem si přidala před snídaní cvičení. Cca 12 minut, než se mi uvažila kaše.. Kombinace jógy, kterou jsem kdesi kdysi pochytila, břišního tance a školních cviků mi udělala tak dobře, že jsem tomu sama nechtěla věřit. Ráno nevstávám zlomená v půli, jsem pohyblivá celý den, nic mě zásadně nebolí, jsem ohebnější a veselejší a od příštího měsíce začínám chodit na flamenco, protože už si na ten pohyb zas troufám :o) Asi po třech týdnech jsem přidala večerní otužování studenou vodou. Normálně jsem se tomu bránila jak dlouho, protože miluju horkou sprchu před spaním. Ale teď jsem v prozření pochopila, že mi to holt asi nedělá úplně dobrou službu, a tak jsem začala s ochlazováním vody na závěr. A ejhle, ono to bylo příjemné! Nakonec jsem si to fakt užívala :o) Dlouhé procházky jsem zařadila, spíš v prvních dvou třetinách, ale i tak jsem měla pohybu mnohem víc, než předtím. Po celých šest týdnů s pár výjimkami (čajovna a ajurvedský čaj, jazykovka s totálním vyčerpáním po 6 hodinách v kuse a ovocný čaj) jsem pila banchu. Zajímavé na tom je, že normálně nevím, co bych si tou vodou zalila, pořád mám nějaké chutě na kdeco.. a banchu jsem pila přelitou třeba 6x denně a pořád mi chutnala, uhasila žízeň a přitom nenakopávala jako zelený čaj (neobsahuje kofein). A jak se to celé projevilo na mě samotné? Zaprvé jsem měla pořád tendenci o tom mluvit - což asi některým lezlo na nervy - tímto se omlouvám, drazí moji, ale když ty pocity, ty je potřeba zařít, pak byste pochopili, proč :o) Nálada před půstem byla děsná, byla jsem vyřízená, bolavá naštvaná, s kvasinkama.. Půst mě nabil energií, tou pozitivní, víc jsem se smála, hýbala, byla akční. Opravdu jsem byla odlehčená a šťastná, ač hubená až moc, plná energie a chuti do práce - normálně od porodu tak trochu chcípám na únavu v jakékoliv denní době. Lítala jsem si ;-) Kvasinky se vracely. Ale věřím, že tam je to na delší dobu a probíhají tam eliminace, takže bych musela vytrvat déle, než pouhých 6 týdnů.. jen těch sežraných sladkostí za ty roky.. brr. Ekzém - objevil se, zmizel. Pak se už neobjevil, jen svědil. A kůže se mi krásně zacelila. Asi taky s něčím souvisí. Že by s mlékem? Záda - věc, která mě trápí roky. Netuším, jak moc na ně má vliv jídlo, ale kombinace všech výše zmíněných věcí mi udělala velmi dobře a záda se zklidnila. Asi po dvou týdnech půstu mi přestaly vyskakovat neustále žebra (náhoda?), přestala mě tolik bolet bedra (jj, čistí se mi játra a ta se projevují právě v oblasti beder).. prostě se cítím dobře! Můj vztek.. no, je na čem pracovat. Pořád mi jatýrka dělají zle :o) Ale oproti dřívějšku jsem klidnější, nevyskakuju jak čertík z krabičky.. prostě je to lepší o dost. Asi své dělá sladké.. Nehty - mnohem pevnější, semínka fungují. Jak jsem se dočetla, bílé fleky na nehtech souvisí s příjmem jednoduchých cukrů.. a od chvíle, kdy jsem je přestala jíst, se mi žádná další bílá tečka na nehtu neudělala. Tak to asi bude ono :o) V průběhu očisty jsem se dokonale osypala - připadala jsem si, jako by mi zas bylo 15 :-P Ale trvalo pouhé tři dny a je to pryč :o) Játra se čistí kůží.. tož tak. Menstruace - taky stojí za zmínku, v průběhu byly dvě, takže lze porovnat. Nebolelo mě týden dopředu břicho - skvělé! konečně to nebylo v intervalu 50 dní, ale jen 36, což je celkem normální u mě :o)) Břicho mě bolelo první den, to se bez prášku v klidu dalo zvládnout (naštěstí jsem nestrávila celý den v jazykovce) a pak už bylo dobře, což nebývalo zvykem. Mamka strašila, že hubnu a ms už ani nepřijde.. ale opak je pravdou, přišla dřív, míň silná a naprosto pohodová. Jupí a hurá. (a vím, že to není ideální téma pro zveřejňování, ale v mém případě je tahle změna fakt super). Čeho jsem si v průběhu očisty všimla, bylo něco, co mě ani nenapadlo, že by mohla ovlivnit. Pocení. Přestala jsem potřebovat jakékoliv deodoranty, vůně.. prostě nebylo co překrývat. Myslím, že za tohle mohou masné výrobky a hlavně mléko. Ani ve stresu v práci nebo na pohovoru jsem neměla nejmenší problém. Teď po svátcích, když nás maminka nakrmila párkrát masem na smetaně, je vše jinak. Asi se vrátím zpět k bezzvířátkovému stravování :o) Ještě mě napadá vyjádřit se k počátkům. Moje střeva jsou zvyklá na trávení luštěnin, umím je upravit tak, že fakt nenadýmají a střeva si s nimi hravě poradí. Platí to i o celé mé rodině. Co neumím trávit, jsou složité cukry. Celá zrna jako oves, celozrnná rýže, kamut, špalda a další. První týden jsem si užívala střevní tanec, fakt to bolelo fest. Ale postupem času si střeva zvykla, naučila se trávit složité cukry (doteď s tím neměla žádnou práci, všechno byly jednoduché čokoládičky a tak) a dostavil se pocit nasycení na dlouhou dobu dopředu. Najedla jsem se v osm, v jedenáct šla spát a neměla ani trošku hlad. Ráno si ještě zacvičila a teprv pak posnídala.. luxus. A zároveň ze sovy se stal skřivan, chodila jsem spát v jedenáct, vstávala v půl sedmé a cítila se plná energie. Paráda! Prostě a zkrátka - když to shrnu - nebýt toho, že při své muší váze ještě hubnu, byla bych naprosto spokojená a šťastná. Takhle mě ten úbytek váhy nervuje. Doufala jsem v opak, že naberu nějaké to kilčo nahoru, když tolik a výživně jím. Holt mám asi veelmi rychlý metabolismus :-/ A ještě jedna pozitivní věc - pro mě velmi - asi po sedmi dnech půstu mi splasklo břicho! Jediné, co mě štvalo, že mám velké, byl nafouklý pupek (opět od porodu). Myslela jsem si, že to je vytahané břicho, ale houbelec - byla to nějaká z vynechaných potravin :o)) Asi mléko.. Najednou mi přes břicho ubyly 3 cm a já si připadala jako kdysi dávno na vysoké - jupí :o) Bohužel šest týdnů naprosté disciplíny je pryč, momentálně jsou Velikonoce a těžko se odolává, když nade mnou už nedohlíží program Jíme jinak.. Takže jsem (trochu i záměrně) vyzkoušela vše - maso, mléko, pečivo a cukr, bílou mouku.. A musím říct - je to hodně blbá závislost. Lepší je nejíst je vůbec, pak člověk nemá touhy jíst to znovu. A co se nestalo? Po mléčných věcech jsem si najednou uvědomila, že jsem zahleněná, což jsem si nikdy předtím nevšimla (holt setrvalý stav už člověk nevnímá), že mě pálí žáha!!! a celkově jsem po tomhle jídle mimo. Takže do budoucna, jakmile ty svátky obžerství skončí - zařadím zas své osvědčené věci, jen přidám maso.. obávám se, že potřebuju mít pocit, že nehubnu. Mléčné věci nechci a nepotřebuji, cukr je pro mě závislost a trochu znamená vše. Bílá mouka je bez chuti a lepí.. cítím to na sobě velmi dobře. Chci moc poděkovat holkám z www.jimejinak.cz za skvělý a úžasný kurs, který mě donutil změnit spoustu věcí (stále a už doufám trvale jím ráno kaši, cvičím, večer se otužuju, jím jen do určité hodiny a co se jídla týče, snažím se - a budu se hlídat nadále zase víc, než teď - to slibuju sama sobě!). Dále děkuju všem za přínosné komentáře na stránkách, je fajn vědět, že v tom člověk nejede sám :o) A Die a Janče za blízkou podporu ve chvílích krize ;o) |
