Stránky o mé maličkosti:)
|
Jak tak procházím nové funkce svého starého blogu, našla jsem novinku - možnost přidávat podstránky k již existujícím stránkám. To je velké ulehčení orientace, protože v původní verzi to nešlo a blog se tím stával značně nepřehledným. Proto jsem teď vložila do Eko, bio mišmaš všeho (jak příhodný název pro původní verzi ;-) novou podstránku, s názvem Můj domácí sebezpyt. Nedávno se mi totiž díky klubu na Fleru s názvem Soběstačné hospodaření v rámci putovní knihovničky dostala do ruky knížka se stejným názvem. Autorka v ní popisuje, jak pečuje o svou domácnost a sama o sebe, aniž by přitom používala klasickou "chemii". Něco jsem už znala, některé tipy vyzkoušela a na něco se teprve chystám, každopádně jsem si řekla, že bych se mohla o některé poznatky podělit i s okolím. A tak dost zbytečných řečí a jdu na to :o) ______________________________________________________________________________________________________________
Domácí bylinková mastička Už delší dobu mně i Luďovi praská kůže na prstech, docela to bolí a jde to do hloubky. U něj se jedná asi o nějakou reakci na prašné prostředí, kde pracuje, plus na rukavice, které má na rukou takřka pořád. U sebe netuším vůbec, ale možné je, že to je z věčného ráchání se ve vodě a jiných vlhkých záležitostech, což na mateřské je věc naproto normální a běžná. V úvodu bylo potřeba koupit takzvaný vnitřní tuk. Už jsem se s tím pojmem setkala na workshopu o indiánské kuchyni, ale dodnes jsem netušila, jak ho sehnat. Evča říkala, že u řezníka, tak jsem zkusila místní masnu, kde prodávají maso z vlastních zdrojů a tam byli tak hodní, že mi ho na druhý den kilo objednali. Stálo pouhých 25 korun, což mě příjemně překvapilo :o)
Nakrájela jsem ho na kostičky cca 2x2 cm, měly by být stejné, aby se pak výsledné škvarky škvařily rovnoměrně. Původní nápad dát tuk do hrnce jsem nakonec zavrhla (Lukášek je ďábel a já bych nerada skončila s opařeným dítětem u doktora) a dle rad z netu jsem tuk vložila do domácí pekárny s troškou vody a nechala dvakrát proběhnout program Marmeláda (u mě 1:05 hod.) a pak ještě jednou, s tím, že jsem dle rady starších dolila trošku mléka, aby škvarky byly dobře vypečené. Jelikož jsem mezitím odešla přebalit Lukyho, trošku jsem to s tím škvařením přehnala, ale snad budou ty škvarky taky jedlé (to zjistím snad dnes, nakonec jsem je nedodělala a nechala si to na jindy). V průběhu druhého programu Marmeláda jsem odebírala vyškvařené sádlo do hrnku vedle a po ztuhnutí bylo krásně bílé a voňavé. To byla výchozí ingredience pro mastičku.
Druhý den jsem měla zase chvíli čas. Rozehřála jsem sádlo, odebrala ho cca 1/4 litru (kila - hlavní je ten poměr na konci), přilila do něj olivový olej (v poměru 2 díly sádla, 1 díl oleje) a promíchala. Jelikož venku je mínus dvanáct, čerstvé bylinky mi nehrozily, takže jsem musela použít sušené. Původně jsem toužila po mastičce konopné, ale vzorek konopí, který jsem dostala od jedné dobré duše, byl množstvím vhodný tak akorát na to vyzkoušet, jak chutná joint ;o) Takže jsem naznala, že pojem jedna dvouhrst bylinek by asi neklapla a přidala ještě třezalku a hodně levandule. Všecky tři bylinky se dají používat na vnější obtíže, jako jsou rány, záněty, pohmožděniny a podobně. Vhodila jsem je do směsi sádla s olejem, když směs měla teplotu asi jako na smažení řízků (jak to poznat, nevím, prostě jsem si tipla ;-) a nechala směs odstát a macerovat do druhého dne.
Druhý den jsem směs znovu rozehřála, vložila do ní kousek včelího vosku (mezistěny stojí pár korun a jdou koupit v každém včelařství, v Jihlavě dole na Srázné) a kápla dvě kapky levandulové silice (jak se ukázalo, bylo to skoro zbytečné, protože levandule voněla velmi intenzivně sama o sobě). Nechala jsem zase asi dvacet minut odležet, protože směs byla víc než horká. Nakonec jsem musela najít vhodné nádobky na uskladnění. V lednici pořád ještě stála lanolinová směs na opruzeniny, co jsem ji objednala Lukáškovi a nikdy nakonec nepoužila, takže jsem ji z kelímku vydolovala (a že to byl boj!), kelímek vymyla a měla profi obal na mastičku :o) Zbytek jsem uskladnila ve skleněné nádobce od nutely s nacvakávacím víčkem. Směs jsem přecedila přes třikrát přeloženou gázu a vymačkala z bylinek zbytek oleje a sádla. Směs tuhle docela dlouho, takže jsem fotila teprve navečer.
Mastička krásně voní po levanduli. Co se týče roztíratelnosti, roztírá se dobře, ale není to klasická mast, která by promastila kůži. Spíš je to nosič bylinkových extraktů, které pak v kombinaci s mastnotou mohou dobře působit na kůži. Takže nečekejte krém na ruce ;-) Jak se nám mastička osvědčí, to se ještě uvidí, každopádně se těším na léto a čerstvé bylinky, až to zkusím přímo s čerstvě natrhanými rostlinkami :o) Výhodou masti je to, že do ní může přijít bylinka prakticky jakákoliv :o) 7.2.2012
|
